Článek
Většina lidí touží po sobě na světě zanechat nějakou stopu. Toužíme po tom, aby nás ostatní respektovali, ocenili naši práci, uznávali naše schopnosti a dovednosti. Zpravidla na to jdeme svojí prací, výzkumem, zajímavými koníčky, vyřezáváme ze dřeva, hrajeme v kapele, vedeme kroužky pro děti, vyznačujeme turistické značky pro KČT, pečeme skvělé buchty, staráme se obětavě o naše blízké… Kdo nic moc prospěšného neumí (nebo se mu nechce), alespoň posprejuje zeď.
Tomio Okamura umí dělat prospěšné věci. Teď nemyslím popelařinu (to je potřebná poctivá práce) ani cestovku pro plyšáky (to byl alespoň originální nápad). Tomio Okamura není hloupý ani neschopný. Tomio Okamura si chce vysloužit respekt a úctu, chce být oslavován a uznáván alespoň nějakou částí národa (samozřejmě ví, že se nelze zavděčit všem).
Mohl by využít svoje obchodní schopnosti a „vyřídilku“ jako podnikatel nebo na důležité manažerské pozici v nějaké firmě.
Jako poloviční Japonec by se mohl soustředit na pomoc národnostním menšinám a integraci cizinců žijících v Čechách.
Nebo by mohl dát volný průchod své empatii a laskavosti (kteréžto vlastnosti bohužel usilovně potlačuje, ale věřím, že je má) a vykonat kus prospěšné práce například jako pečovatel v domově důchodců.
Cokoliv z toho by Tomio Okamura dělal, lidi by si ho za to vážili.
Ale on se vydal jinou cestou. Ve snaze vytvořit si nějaké to své stádečko, které by k němu vzhlíželo a uznávalo ho jako svého pastýře, našel „díru na trhu“, to nejčernější a nejdekadentnější téma, na jaké ve slušné společnosti nikdo ani nepomyslí, natož aby ho propagoval a živil: nenávist, šovinismus, zlopřejnost, závist, usilovné podněcování k této žumpě mezi lidskými emocemi a označování za úhlavního nepřítele polovinu světa – protože, mé ovečky, když budete nenávidět všechny ostatní, tak budete milovat mě.
Tomiovi Okamurovi je lhostejné, z jakých spoluobčanů je jeho stádečko tvořeno. Vždyť se je nesnaží přesvědčovat pravdivými argumenty a fakty. Neapeluje na jejich vzdělání, logický úsudek a kritické myšlení. Nechce ani posilovat jejich soucit, chuť pomáhat, touhu být hrdinou a zachránit svět. Jeho cílem není povzbudit je ke spolupráci, ke společné snaze nás všech usilovat o lepší budoucnost nás všech.
Těmto věcem by jeho věrní voliči jen těžko porozuměli.
Jeho stádečko je drženo pohromadě nenávistí ke společnému nepříteli. Když nepřítel není skutečný, tak si ho vyrobíme.
Podobných vůdců je historie samozřejmě plná. Většinou to dělají kvůli moci, kvůli touze uplatnit své ego, prosadit svoje cíle pro vlastní prospěch, nebo pro ukojení svých sadistických choutek.
Proč to dělá Tomio Okamura? Je to opravdu zlý člověk? Nebo je citlivý a toužící po lásce a uznání? Dělá mu dobře, když ho lidi oslavují? Je opravdu spíš labilní, jako to ve svém projevu před volbou předsedy parlamentu naznačoval jeho bratr Hayato?
Pane Tomio Okamuro, zkuste prosím radši usilovat o úctu a uznání lidí tím, že budete dělat něco prospěšného, pomáhat a pracovat pro skutečné blaho společnosti. Pak si Vás bude vážit víc lidí, než kolik je teď Vašich voličů. Pak Vámi lidé nebudou tolik opovrhovat, nebudou se Vám smát za zády a Vy si nebudete muset hojit svoje ego tím, že budete rozsévat nenávist a mstít se všude, kam se pohnete.
