Článek
Mirečka z Afriky jsme s nadšením sledovali jako studenta medicíny z filmu Jak básníci přicházejí o iluze. Bavila nás jeho nedokonalá čeština, vtipné hlášky i dobrodružství s dívkami. Jak by dopadl Mireček dnes? Volali bychom imigrační nebo ho jenom vzali lopatou po hlavě?
Čeští Honzové se zase bojí Mirečků
Podle představ jedné politické strany, vtělené do promptu AI, vypadá lékař z Afriky jako rozzuřený divoch s nožem v ruce. Předvolební plakát cílí na první signální: strach z neznámého, primitivního. Vychází z naivní představy, že celý africký kontinent, potažmo většina koutů světa mimo západní (a střední, samozřejmě) Evropu je divokou džunglí plnou nevzdělaných, divokých trhanů, které je nutné držet na místě a kultivovat. Je to představa českého Honzy, který zatím sedí za pecí ve své vesnici.
Honzo, jdi do světa, ať nevěříš pohádkám
Kdyby se český Honza podíval aspoň za humna, zjistil by, že tam nečíhá drak, ale docela normální lidi. Někteří z nich dokonce studovali vysokou školu a mluví několika jazyky. Někteří nebydlí v chýších, ale v moderních domech. Od některých bychom se toho mohli hodně učit.
Pohádky nám kdysi posílaly Honzy do světa. Moudře to tehdy dělaly. Honza získal zkušenosti, sebevědomí, rozhled, samostatnost. Když se vrátil, viděl vlastní vesnici novýma očima. Cestování mu pomohlo vyrůst, získat nadhled, lépe se zapojit do vlastní komunity. Nebát se kluka z plakátu ani migranta z Afriky. A nenaletět politikům, kteří míří na váš strach.
