Článek
Při pohledu shora, z perspektivy letícího ptáka, je vidět nekonečná, bujná zeleň, kam oko dohlédne. Oceán zelených korun stromů bez začátku a konce, které se vlní ve větru a jejich dotýkající se větve a listy, vydávají praskající a šumivé zvuky. Tomu, kdo se zaposlouchá, šeptají o pozoruhodném a tajemném životě Matky džungle, který nepoznaný, dýchá svým vlastním, kouzelným rytmem. Je lehké podlehnout magickým směsím zvuků, které vytváří specifickou atmosféru tohoto místa.
Pod hvězdnou oblohou je příroda zahalená do pláště temnoty. Jen kulatý měsíc prozařuje některé kouty a nechává tak nahlédnout pod roušku noci. Dnešní úplněk je k rituálu domorodého indiánského kmene, probíhajícím v samém jádru nepropustné rostlinné říše, zvolen cíleně.
V černé tmě, kde hustá, zelená vegetace obklopuje prostranství z udusané hlíny, plápolá oheň. Nocí zní zvuky bubnů, které ruce domorodců rozeznívají v dunivém rytmu. Tóny letí napříč džunglí, vibrace zvuku rozechvívá zem i jejich srdce, která začínají rezonovat na stejné vlně. Pohupují se, pobrukují, udržují rytmus a neustálé opakování pohybu a zvuku, uvádí indiány do stále hlubšího a hlubšího tranzu. Nahotu zakrývají jen bederní roušky ze suchých travin. Tmavá kůže se v odrazu plamenů leskne, záře z ohně osvětluje osvalená těla, tváře s ostrými rysy zvýrazňuje černá a červená hlinka. Jsou to silní, odvážní bojovníci s černými vlasy a očima šelmy. Fascinováni plameny, zírají do ohně.
K ohni přichází dvě postavy. První vpředu je žena, oděná stejně, jako její soukmenovci, na hlavě vysokou čelenku z dlouhých ptačích per, kterou na čele zdobí hlava orla. Celé oční okolí až po tváře je černé, jen oči ve světle plamenů svítí do tmy. Dlouhé černé vlasy, snědá pleť, vzpřímeně a pevně kráčí, vyjadřujíc vnitřní sílu a sebejistotu. V levé ruce svírá dlouhou, dřevěnou hůl, ozdobenou vrypy a malými symboly. Na jejím konci je upevněný kámen s ostrou špicí, okolo nějž dokola visí kůstky, pera a menší kamínky.
O krok za ní jde muž, její postava ho stíní, ale jeho vysoké a statné tělo jí převyšuje. Hlavu zdobí podobná čelenka, jen uprostřed čela je místo orla upevněn lesklý, červený krystal.
Žena se posadí před oheň na vyvýšené dřevěné sedátko, naproti svým druhům. Muž usedá za ní, zády se opře o dřevěný kůl. Ona je šamankou kmene, on je silný, odvážný bojovník, který jí chrání a miluje. City jsou vzájemné, oba jsou propojeni láskyplným poutem.
Dříve byl šamanem kmene otec tohoto bojovníka. Když byli oba dětmi, vyrůstali vedle sebe a dostávali výuku, znalosti, informace, vše potřebné o pralese, o Velké Matce, rostlinách, léčení, o propojenosti všeho se vším, o zákonitostech a pravidlech jejich lidu a byli tak oba pozvolna připravováni na místo šamana. Čas ukázal, kdo se jím nakonec stane, koho moudrý, starý muž vybere za svého nástupce.
Než dvojice přišla k ohni, v blízkém obydlí strávila čas společně. Milovali se a žena, vědoma si toho, co má následovat, dospěla k rozhodnutí. Jakoby se její srdce vylouplo z tvrdé krusty. Nachází zde lásku, kterou doteď halily tvrdé, nesmlouvavé a v jistém směru černobílé zákony kmene, které zde byly zakotveny od nepaměti. Zahlédne jiné možnosti, jak postupovat v různých situacích, jak napravovat chyby. Je to cesta úcty k lidskému životu, kterou dosud nevnímala.
Zákonitosti, nastavené pro fungování pravidel, která se dodržují, kam paměť sahá, zastínily její vnitřní pocity. Ale teď vše vidí jinak. Cítí, že čin, jenž má být vykonán, je nesmyslný, že tento krutý akt nic nenapraví, ani nevyřeší. Rozhoduje se obeznámit svůj lid s novým poznáním, nabídnout jiné východisko. Muž nesouhlasí. Dobře zná pravidla komunity a ví, že bojovníci nechtějí vysvětlení, ale jasný, rozhodný čin, který je posílí. Pokud šamanka zaváhá, zabijí je oba. Proto jí zastaví a domluví, aby zůstala u řešení, které indiáni přijali. Teď není vhodná doba měnit zaběhané postupy, lid je nepokojný, není připravený na změny. Žena pláče, cítí bolest v srdci, nechce se vzdát svého nového prozření. Nakonec ale s mužem souhlasí. Nyní už klidná, přijímá svůj úkol. Splní co se od ní očekává, bude se držet pravidel a postupovat podle původního plánu, který byl všemi odsouhlasen. Oba připraveni, vycházejí z chatrče a míří k ohni. Jen co se usadí, muži změní rytmus bubnování a s novou vibrací rituál začíná.
Všichni už před začátkem vypili připravený odvar, který jim pomůže napojit se na Velkou Matku a nalézt odpovědi na jejich otázky. Nápoj připravila šamanka z posvátné, popínavé liány ayahuasky, která je považována za Královnu džungle. Pomáhá rozšířit vědomí a navázat spojení se světy jiných vibračních úrovní, s dimenzemi, které v běžném rozpoložení zůstávají skryté.
Tmavá tekutina velmi výrazné chuti, připravená podle tradičních postupů, obdržela požehnání a energii záměru. Síla Královny ayahuasky je již aktivovaná a propojená s každým členem kmene. Stav rozšířeného vědomí vyvolává jiný pohled na svět. Skryté se odkrývá, odhaluje se závoj nepoznaného a nepochopené dostává význam. Komunikace probíhá beze slov, vnitřní pocity jsou jedinou skutečnou řečí, hlasem srdce, který plyne na jednotné vibraci pro všechny a všechno..
Plameny tančí a přímo nad nimi tvoří mračno drobounkých zářivých jisker rozvířené tvary, které skupina bedlivě sleduje. Jiskřivé obrazy jsou stále zřetelnější a začínají žít svým životem. Příběh se rozvíjí, nabírá na intenzitě a každý se cítí být jeho součástí. Vypráví o hojnosti a plodném životě lidu, který v klidu a spokojenosti žije v samém srdci nepropustné, bujné zeleně magické džungle.
Zvuky bojovníků jsou stále hlasitější a co chvíli se všichni jako jeden muž zvedají a burácivým řevem provázejí své bubnování. Propadají se stále hlouběji, okolní svět přestává existovat, jsou tady a teď, strženi stejnou vlnou právě prožívaného. V této části obřadu šamanka prudce vstává. Ze země vedle sebe zvedá připravené kopí s dlouhým, oboustranným ostřím. Rychlým pohybem se otáčí na muže za sebou, zvedá obě ruce, v kterých pevně svírá kopí a do jeho hrudi zasazuje hlubokou ránu. Muž se nebrání, bez jediného hlesu přijímá svůj osud. Čekal, co přijde, znal záměr dnešního rituálu, věděl jak bude zakončen. Z rány prýští krev, žena dalším silným hmatem otvírá ostřím hruď, kde ještě tepe jeho srdce, které bere do ruky a vyřízne jej z těla ven. Odhazuje kopí a krvavé srdce vyzdvihuje nad hlavu za hřmotného doprovodu indiánů. Potom z něj kus, jako divé zvíře, ukousne a podá ho dál do kruhu, kde každý učiní totéž. Poslední zbylé kusy jsou, podle tradic komunity, darovány ohni a Matce zemi.
Všichni teď, notně potřísnění krví, začínají tančit okolo ohně až do úsvitu. Přidává se i další část kmene, jenž doteď podporovala celý obřad zpovzdálí.
Srdce odvážného bojovníka bylo obětováno, aby jeho síla zlomila nevlídné období a přinesla energii hojnosti potravy, harmonie a klidného, spokojeného života všem členům kmene.
Zákony jsou zde tvrdé a neochvějné.
V dohledné době však přijde chvíle, kdy šamanka, upevněná ve svém novém vnitřním poznání, provede v zaběhaných zákonitostech postupné, zásadní změny. Přístup k životu se stane pokornější a láskyplnější.
Ale ani tyto přínosné změny nezmírní vnitřní pocit viny, který jí provází do konce jejích dnů.
