Článek
Rusko a Ukrajina, Amerika a NATO, Čína, Evropa… všichni sedí u jednoho stolu, ale hraje se vabank. V rohu téhle nebezpečné partie leží pod skleněným krytem zbraň, která se nikdy nesmí použít. A přesto se čím dál častěji šeptá: Kdo by ji, čistě hypoteticky, odpálil, kam by letěla a proč?
Kreml a jaderné zastrašování
Pokud by měl někdo udělat první krok, nejpravděpodobnější prst na tlačítku by byl v Moskvě.
Nečekejte útok na New York nebo Berlín — to by znamenalo okamžitý konec Ruska. V Kremlu by sáhli po tzv. taktickém jaderném úderu na ukrajinském území: vojenská základna, železniční uzel, nebo dokonce neobydlená step.
Smysl? Šokovat svět, zlomit vůli Kyjeva a vyslat jasný vzkaz: „Dál už ani krok.“
Jak by reagoval Západ
Odpověď NATO by byla brutální, ale nejspíš konvenční. Ruské jednotky na Ukrajině by čelily totálnímu zničení, Černomořská flotila by zmizela z mapy a velení by ochrnulo.
Jaderné tabu by Západ sám neprolomil — ale dal by Moskvě ochutnat, co znamená překročit červenou čáru.
Čína: tichý telefon a tvrdý tlak
Peking by nebouchl, ale běžel by. Jaderný úder by Číně zabil obchody, přátelství i tvář. A právě Čína by tlačila na příměří nejvíc — aby si zachránila vlastní zájmy.
Nejhorší hrozba: lidská chyba
Někdy není potřeba zlý úmysl. Stačí špatně vyhodnocený radar, falešný poplach nebo kybernetická provokace. Minuta na rozhodnutí, pot na čele, prst nad tlačítkem.
V minulosti svět párkrát zachránila náhoda — a jeden rozumný člověk, který odmítl věřit přístrojům.
Kdo by to udělal… a proč
V hypotetickém scénáři by to udělal ten, kdo prohraje ve vlastní hlavě. Ten, kdo se cítí zahnaný do kouta a už mu nezbyl jiný nástroj než zkrat.
Cíl by byl blízko, aby „riziko bylo menší“. Důvod? Strach z porážky, potřeba změnit hru v poslední minutě.
Možná právě proto dnes i ti, kteří se navzájem nenávidí, udržují mezi sebou tiché linky, mluví potichu a nikdy se zcela nepřestanou poslouchat. Protože když jednou zazní to tiché „klik“, nebude už žádné „zpátky“.
