Článek
Co ho potěšilo?
Ne snad cizí neštěstí, ale tichá satisfakce, že léta náročné práce nebyla zbytečná. Když vyšetřovatel roky čelí útokům, nařčením z politických her a zpochybňování, zatímco dělá svou práci podle zákona, je každé potvrzení jeho postupu zadostiučiněním. Vrchní soud jasně řekl: případ nebyl prošetřen dostatečně a nebyly zohledněny všechny důkazy. To je přesně to, co Nevtípil od začátku tvrdil.
Proč mluví právě teď? Nevtípil není člověk, který by toužil po mediální slávě. Po odchodu od policie se stáhl a neúčastnil se veřejných debat. Ale když se začaly opět objevovat výroky, že kauza byla vykonstruovaná a policie jednala na politickou objednávku, cítil povinnost promluvit. Ne proto, aby útočil, ale aby připomněl, že spravedlnost není o tom, kdo je mocný a kdo má jaké kontakty, ale o zákonu a důkazech.
A co všechno nesmí říct?
I když už není policistou, stále ho váže mlčenlivost. Nemůže odhalovat detaily spisu, neveřejné metody, jména utajených svědků ani zákulisní momenty z výslechů. Nemůže zveřejnit analýzy ani zákulisní dohady, které vedly k obvinění. Proto mluví stručně, s váhou každého slova.
Když tedy řekne „zkrátka to potěší“, je v tom všechno. Roky odříkání, tlak, útoky, osobní náklady a přesvědčení, že dělal správnou věc. Jednoduchá věta, která říká: bylo to těžké, ale mělo to smysl.
A možná je to také vzkaz pro všechny, kdo chtějí věřit, že spravedlnost má ještě v téhle zemi šanci. I když to trvá roky a i když to občas bolí, pravda se časem ukáže. A to člověka potěší.
Zdroj:
