Článek
Kdyby se kauza senátorky Miluše Horské odehrála v Německu, Švédsku nebo třeba v Dánsku, její politická kariéra by už velmi pravděpodobně skončila. Ne proto, že by snad někdo byl až příliš přísný, ale proto, že by ji smetla vlna společenského tlaku, mediálního zájmu a hlavně fungující systémové kontroly. V Česku ale zatím stále platí jiné pravidlo: politik se omluví za „chybu“ a vše jede dál, jako by se nic nestalo.
Miluše Horská pořídila byt za bezmála 8,6 milionu korun, což je částka, která vzbuzuje přirozené otázky, zejména pokud nejde o běžný hypoteční úvěr, který by politik jasně doložil. Senátorka nejprve vůbec neuvedla, jakým způsobem byt financovala, později uvedla, že se jednalo o kombinaci vlastních zdrojů, důchodového spoření a vyplaceného důchodu. Takové vysvětlení sice může působit uvěřitelně, ale transparentnost je v politice nezbytná. A právě ta zde chyběla.
Problém je v systému, který u nás bohužel stále ještě selhává. Ministerstvo spravedlnosti samo přiznává, že při náhodných kontrolách přiznání politiků a úředníků nachází chyby v každém třetím případě. Sankcí je však obvykle směšná pokuta, která pro většinu politiků neznamená žádný reálný trest. Přitom nejde jen o drobná nedopatření. Často jsou to situace, kdy politik zatají důležité informace, ať už záměrně, nebo z pohodlnosti.
Podívejme se na zahraniční praxi. V sousedním Německu by politik za takové netransparentní jednání okamžitě čelil výzvám k rezignaci, a pokud by neodstoupil sám, vyvinula by na něj tlak média, opozice, ale často i jeho vlastní strana. Ve Skandinávii jsou pak pravidla ještě tvrdší. Politik, který nezvládne transparentně doložit svůj majetek, nemůže doufat, že by zůstal ve funkci déle než pár dnů. Pokud navíc existuje důvodné podezření na zatajení příjmů nebo jiné nekalé jednání, automaticky se případ předává k trestnímu řízení.
Proč je u nás stále možné, že politik chybí v transparentnosti a dál zůstává ve své funkci, jako by se nic nestalo? Protože nemáme dostatečně ostrou legislativu, která by jasně řekla, že politici mají odpovědnost nejen politickou, ale také trestní. Politika by neměla být prostředím, kde se vyplatí riskovat zatajení příjmů nebo nejasnosti v přiznání, protože „maximálně přijde směšná pokuta.“
Je čas na zákon, který jasně stanoví tři jednoduché věci:
První – pokud politik zásadně pochybí v transparentnosti majetkového přiznání, automaticky končí jeho mandát. Žádné diskuse, žádné omluvy. Jednoduché pravidlo: selžeš, končíš.
Druhá – při opakovaném nebo úmyslném zatajení příjmů či nejasném původu financování přichází okamžitá trestní odpovědnost. Trest může být finanční, ale také odnětí svobody. Tak jako ve vyspělých demokraciích.
Třetí – všechna přiznání politiků mají být veřejně dostupná a zpracovaná v otevřených formátech, které dovolují rychlou analýzu novinářům, veřejnosti i protikorupčním organizacím.
Tento jednoduchý recept by znamenal nejen změnu pravidel hry, ale také vyslal jasný signál, že politika není místo pro ty, kteří si myslí, že pravidla platí jen pro ostatní. Kauza Miluše Horské tak může být impulsem k zamyšlení, proč jsou naše standardy stále tak nízko. Dokud nebudeme mít zákon, který jasně stanoví, že politik, který krade nebo zatajuje své příjmy, prostě skončí, zůstaneme zemí, kde si občané musejí říkat: „Kdyby to bylo v cizině, už dávno by odstoupil a šel do vězení.“
Zdroj informací:
– Seznam Zprávy, článek: Senátorka připustila chybu. Neuvedla, jak zaplatila byt za 8,5 milionu (SeznamZpravy.cz)
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-senatorka-pripustila-chybu-neuvedla-jak-zaplatila-byt-za-85-milionu-282300
