Článek
Úvod se týká seriálu, ale v praxi může být ještě hůř.
Vše, na co sáhl, se mu dařilo a byl prostě lepší než ona. Její životní cesta se také ubírala diametrálně rozdílnou cestou než Filipova. Filip byl úspěšný student medicíny, obletovaný a obdivovaný. Pohledný kluk, který si plul životem s lehkostí a víc bral, než dával. Jeho sestra na rozdíl od něj je typu šedá myš, žije obyčejným rodinným životem a potýká se s mnoha problémy.
Jenže model upřednostnění jednoho sourozence před druhým není jen na televizních obrazovkách, ale je to prostě syrová realita. Jedno dítě své mámě přiroste k srdci víc a druhé méně. Jedno může být šikovnější a nadanější a druhé tolik ne. Jenže ani tento fakt není klíčem k oblíbenosti. Matka může naopak upřednostňovat dítě méně úspěšné. Z jakého důvodu? Je to prostě mateřská láska a ta je nevyzpytatelná. A zatímco jedno dítě jede jako namydlený blesk, je stále chválené, tak ví, že je dobré a jeho sebevědomí bobtná. Druhé dítě může být naopak rodiči ušlapáno už v dětství na absolutní nulu. Stálá srovnávání, přirovnávání a předhazování druhého, zdánlivě lepšího sourozence. Osobnost ušlapovaného dítěte nikdo neřeší, naopak se čeká, že se polepší a dostane se na roveň úspěšnějšímu sourozenci. Jenže lať je jen pomyslná a nelze ji přeskočit. Druhou variantou je oblíbenost dítěte, se kterým jsou vlastně problémy, je třeba se mu více věnovat a podporovat ho. Šikovné a samostatné dítě je bráno jako nějaká norma, nesklidí pochvalu nikdy.
Petra a Katka. Jedna preferovaná a druhá jako by snad ani nebyla.
A stejně tak tomu bylo u dvou děvčat, sester Petry a Katky. Petra byla holka snaživá a poctivá. Katka koukala jak vše oblafnout a s každým tak zvaně vyčůrat. Katka byla pod pevnou ochranou rodičovských křídel. Svoji dceru vnímali jako holčičku, která potřebuje prostě pomoc, kdežto Petra se tak nějak vyzná sama. Petra byla holka trochu zavalitá, ale svědomitá a milá. Katka byla nudle se šklebem na ústech. Trochu drzá, samá poznámka, do ničeho se jí nechtělo a byla samá výmluva. Štěstí jí prý nepřálo, tak máma i táta se snažili. Petra už studovala vejšku, Katka propadla u maturity a rodiče běželi na ředitelství darovat nějaký sponzorský dar. Proti jejich holce se zase všechno spiklo. A nakonec vystudovala i Katka. Zaplatili jí soukromou vysokou školu. Přece nezůstane s maturitou. U státních přijímaček zase neměla štěstí a nikam ji nevzali. Co bylo u Petry bráno jako norma, u Katky byly po promoci velkolepé oslavy. Po pár letech se holky vdaly. Petra si vzala kolegu asáka z fakulty. Takové běžné manželství se dvěma dětmi. Katka ulovila pracháče. Věděla, že na to má. Holka šikovná s prořízlou pusou, sebevědomá a pohledná. Jenže za dva roky už pro pracháče nebyla dost dobrá. S pláčem a roční dcerkou se ocitla u rodičů. Pracháč sbalil jinou a vilka byla holt jeho. A plakala a plakala, až jí rodiče přenechali svůj dům. Měli zažádáno o pečovatelák a tak mohli odejít prozatím na chatu, maminka už byla v penzi a tatínek mohl pracovat z domova, nebo občas dojel do kanceláře. Dům se zahradou měla tudíž pro sebe Katka. Dokonce ho na ní už přepsali. Byla v jejich očích stále ta holčička, která potřebuje pomoc. Petra má přece už rozestavěný svůj dům. Rodičům to přišlo naprosto normální, prostě pomáhat je třeba.
A jak šel čas dál? Petra byla v manželství spokojená, končila mateřskou a chystala se do práce. Chlap doma byl spolehlivý a dvě dcerky už začaly chodit do školky a do školy a rozestavěný dům byl téměř před kolaudací. Jenže Katka byla nešťastná. Co ona sama v celém domě? Navíc s dítětem na krku, od kterého se nemůže ani hnout. Takže se rodiče stáhli z chaty a vrátili se do domu, aby byli nápomocní. Maminka převzala komplet celou domácnost, vařila a uklízela, starala se o malou Riu, aby Katka přišla na jiné myšlenky a nebyla stále tak nervózní a vzteklá. A Katka začala chodit do práce. Servis doma měla, takže vzala práci recepční v luxusním hotelu. Maminka o ní měla strach. Sama po noční přes město, je to nebezpečné a Kačence volala, aby se ujistila, že je v pořádku. Kačenka v pořádku pochopitelně byla. Už měla jasno. Tento malý rybník pro ni není dost dobrý. Péči matky vnímala jako intervenci do jejího osobního života. Dávno už randila s určitým arabským magnátem, který do Čech jezdil na pravidelná jednání ohledně svého byznysu. Katka prostě pochopila, že je určena pro jiný svět. Malou Riu nechala na pospas rodičům a šla za svým štěstím. Měla vždy, po čem bažila, vše jí rodiče pořídili, stačilo na cokoliv jen pomyslet. Přesto jim zanechala nestoudný dopis: „Zkazili jste mi život. Neustále máte nějaké připomínky a stále mě kontrolujete jako malou holku. Já už tu žít nemůžu. Nyní se postarejte o Riu. Jednou se pro ni vrátím, ale nyní chci žít po svém a bez vašeho dozoru.“
