Článek
Existují lidé, kteří umí zabalit dárek tak dokonale, že by jejich fotku mohl Instagram povýšit na památku UNESCO. A pak jsem tu já. Žena, která dokáže přilepit vlastní ruku k balicímu papíru dřív, než stihne vůbec najít nůžky. Ano, mám talent. Jen bohužel úplně jiného druhu, než by se na sociálních sítích ocenilo.
Letos jsem si řekla, že to změním. Že se konečně naučím vytvořit ty „aesthetic Christmas gifts“, které vypadají, jako by je balila lesní víla s jemností mořské pěny, ne jako člověk bojující s papírem v nárazovém větru. Koupila jsem ten nejkrásnější papír, jutový provázek, šišky, větvičky, třpytky, a samozřejmě i washi pásky, které drží asi stejně spolehlivě jako novoroční předsevzetí.
Můj první pokus vypadal nadějně — asi tak prvních dvacet vteřin. Pak jsem zjistila, že jsem si balicí papír přilepila k svetru. A to tak pevně, že jsem z něj při snaze odtrhnout kusy papíru vytvořila nový zajímavý „textilní vzor“. Krátce jsem zvažovala, že prostě daruju svetr i s přilepeným papírem a nazvu to uměleckou instalací. Ale ne. Letos jsem si umanula, že to nevzdám.
Pak přišla na řadu ta elegantní technika ohýbání rohů, kterou všichni influenceři provádějí jednou rukou, zatímco tou druhou aranžují svíčku a usrkávají chai latte. Já jsem zvládla jen omylem srazit svícen a ohnout papír směrem, který odporuje logice i realitě.
A když do hry vstoupila lepicí páska, začala skutečná tragikomedie. Uvízla mi na prstech, ve vlasech, dokonce i na zácloně. A ano, přilepila jsem si prst ke krabici. Když jsem ho konečně odtrhla, krabice vydala zvuk, který připomínal bolestné zasténání. O chvíli později jsem zjistila, že jsem si do balíčku zabalila i vlastní nůžky. Tímto se jim omlouvám.
A potom dekorování. Instagram mi poradil, že mám dárek ozdobit větvičkou, šiškou a minimalistickou mašlí. No… moje verze připomínala spíš lesní odpad po větrné bouři. Ta mašle se navíc rozvázala dřív, než jsem ji vůbec nasadila. Myslím, že provázek už to prostě psychicky nezvládl.
Když jsem hotový balíček položila pod stromeček, rodina se mě opatrně zeptala, jestli jsem se náhodou nepokusila zabalit něco živého. Jeden člen rodiny mi navrhl, ať fotku dám na Instagram jako „realistické Vánoce bez filtru“. Prý by to mohlo vyvolat trending hashtag #BalímJakoŽiju.
Ale víte co? Ať si Instagram dál žije ve světě dokonalých mašliček a úhledných rohů. Já mám svůj vlastní styl. Říkám mu „chaotický rustikální minimalismus“. Je to sice hlavně chaos, ale z dálky to údajně vypadá umělecky.
A upřímně? Dárek je přece důležitější než balení. Alespoň to si říkám každý rok, když se rodina snaží moje balíčky otevřít bez toho, aby si k sobě přilepili ruce, vlasy nebo domácí zvíře.
