Článek
Když ti vlasy po porodu padají víc než motivace cvičit
Nikdo vás nepřipraví na to, že po porodu se z vaší hlavy stane sezónní strom. Ráno vstanete, pročešete si vlasy a v ruce vám zůstane tolik vlasů, že by z toho šla uplést panenka pro Barbie.
Nejdřív si říkáte: „To je asi náhoda.“
Druhý den: „To už je divné.“
Třetí den: „Tak jo, loučím se s vámi, kamarádi.“
Vlasy jsou všude. Na polštáři. Na oblečení. V koupelně. V jídle. Na dítěti. Na partnerovi. Vysávám a mám pocit, že vysávám sama sebe.
Je to zvláštní druh existence, když ztrácíte části svého těla a nikdo to nepovažuje za dramatické. Doktor vám řekne: „To je normální, hormony.“ Kamarádky řeknou: „Jo, mně taky padaly.“ Internet řekne: „Neboj, dorostou.“
Moje hlava říká: „Ale kdy? A kolik mi toho ještě zbývá?“
Každé mytí vlasů je teď psychologický test. Stojím ve sprše, dívám se na ucpaný odtok a přemýšlím, jestli by nebylo jednodušší si rovnou koupit paruku a ušetřit si to drama.
Nejlepší jsou ty nové „baby vlásky“, co pak začnou růst. Krátké, trčící, neovladatelné. Vypadám, jako bych dostala elektrický šok. Účes „rozhozená po vichřici“ se stal mým trvalým stylem.
A zatímco vlasy padají, motivace cvičit padá ještě rychleji.
Instagram mi ukazuje ženy šest týdnů po porodu s břichem jak prkno a culíkem jak z reklamy na šampon. Já sedím doma, jím studenou večeři, mám mastné vlasy stažené do drdolu a říkám si: „Dneska fakt ne. Možná zítra. Nebo příští rok.“
Realita je taková, že po porodu nemáte energii řešit estetiku. Řešíte přežití. Spánek. Jídlo. Základní hygienu. Pokud si stihnete umýt vlasy dvakrát týdně, máte pocit, že jste zvládla celý wellness víkend.
A pak přijdou vlasy. Jako tichý bonus.
Padají ne proto, že byste byla nemocná. Ale proto, že během těhotenství vám skoro žádné nepadaly a teď se tělo rozhodlo, že si to všechno vynahradí najednou.
Biologie má smysl pro humor.
Takže zatímco byste teoreticky mohla začít „makat na postavě“, ve skutečnosti spíš řešíte, jestli vám zůstane ofina a jestli si někdo nevšimne těch koutů.
Motivace cvičit je v tu chvíli někde na dně seznamu priorit. Hned pod „vyžehlit prádlo“ a „uklidit šuplík s návodama“.
Protože upřímně – když vám padají vlasy, cítíte se unavená a vaše tělo se teprve vzpamatovává z výroby člověka, poslední, co chcete, je dělat dřepy.
Chcete si lehnout. Dát si čaj. A doufat, že jednoho dne se probudíte, vlasy budou zpátky, energie taky a vy se zase budete cítit jako osoba, ne jako línající verze sebe sama.
A víte co? Ono se to fakt stane. Vlasy dorostou. Hormony se uklidní. Motivace se možná někdy taky vrátí.
Do té doby budu chodit s drdolem, všude za sebou nechávat genetickou stopu a tvářit se, že je to nový trend.
Minimalismus? Ne.
Poporodní pelichání.
