Článek
Když se řekne „rozumné rozhodnutí“, lidé si představí něco promyšleného, propracovaného a hlavně bezpečného. Vláda se tak často tváří, jako by každý její krok byl výsledkem hluboké analýzy. Jenže když se člověk začne ptát, zjistí, že se mnohdy jedná jen o rychlá řešení, která mají zalepit díru v rozpočtu, uklidnit veřejnost nebo zakrýt předchozí chyby.
Problém je, že důsledky takových kroků se projeví až za čas. Až tehdy, když už bude pozdě cokoli napravit. Když se oznámí škrty, tváří se to jako nutnost. Když se změní pravidla, argumentuje se stabilitou. Když se zvednou ceny, mluví se o odpovědnosti. Ale kdo nese následky? Občané, kteří už teď počítají každou korunu.
Tohle rozhodnutí – ať už ho vláda rámuje jakkoli hezky – není cestou z krize. Je to jen odložení problému do budoucna, kde už nebude varianta bezbolestného řešení. A jednou budeme stát před realitou, že jsme si nechali vzít víc, než jsme si uvědomovali.
Až vláda odejde, zůstane po ní účet. A ten zaplatíme my.
