Článek
Pečení jako psychická porucha, která začíná nenápadně
Začíná to nevinně:
„Letos udělám jen pár druhů.“
A o dva týdny později stojíte v kuchyni, obklopená 27 miskami, těsto ve vlasech, máslo na tričku a s pocitem, že jste dobrovolně vstoupila do pekárenského očistce.
Už jste:
- dvakrát rozbila vajíčko na špatnou stranu,
- spálila první plech,
- a tajně přemýšlela, jestli by se děti nenažraly i kupovaného.
Ale NE. Vánoce jsou přece o domácím.
Soutěž, co má největší koule (myslíme kokosky)
Každá rodina má někoho, kdo dělá 15 druhů.
A někdo jiný dělá 20, protože „minule toho bylo málo“.
A pak ta jedna teta, která se objeví na Štědrý den a prohlásí:
„Letos jsem se trochu krotila, mám jen 32 druhů…“
A vy tam stojíte s vašimi skromnými sedmi a připadáte si jako kulinářské hovado, co nezvládlo život.
Pečení jako test vztahů
Nic nerozdělí rodinu jako:
- suché linecké,
- rozpadlé rohlíčky,
- a neustálé hádky o to, kdo nechal troubu zapnutou.
Mnoho párů se naučilo mlčet, protože říct nahlas „proč děláš 46 táců cukroví, když to pak nikdo nejí?“
…se rovná vánočnímu sebevražednému dopisu.
Krabičkové peklo
Po dopečení nastává etapa „logistika krabiček“.
To je hra, ve které:
- každá krabička má jinou velikost,
- žádná nemá víčko,
- a když víčko najdete, nepasuje.
Nakonec to dopadne tak, že cukroví nacpete do čehokoli – od starých dóz po krabici od bot.
Protože komu na tom záleží?
(Spoiler: tchyni. Tchyni na tom záleží.)
Kdo to vlastně jí?
Realita je krutá.
Rodina si:
- dá jeden kousek,
- druhý kousek,
- a třetí už ne, protože je jim těžko po salátu.
A pak cukroví leží týden na stole, než ho buďto odnesete do práce, nebo vyhodíte, protože se proměnilo v beton.
A teta s 32 druhy?
Stejný osud.
A proč to děláme zas a znovu?
Protože Vánoce.
Protože tradice.
Protože nám to připomíná dětství, vůni domova a ty dva roky v životě, kdy jsme si ještě mysleli, že Marie Antoinetta je značka cukroví.
A tak se k tomu vracíme.
Spálené prsty, nervy na pochodu, máslo za 80 Kč kostka.
A příští rok?
„Letos udělám jen pár druhů.“
Jasně. Už peču popcorn, aby bylo na co koukat.
