Článek
Mít zajištěný pasivní příjem, mít nemovitost, která se dost možná zhodnotí, zní jako dobrý plán, který dává smysl. Tedy za ideálních okolností. Jenže pak člověk zjistí, že realita je na míle vzdálená tomu, co si hodí na papír, co mu ukážou čísla. Neříkám, že se to nemůže vyplatit, že se na tom nedá vydělat, ale když jsme slyšeli pár reálných příběhů, chuť na tento plán nás rychle přešla.
Pronajímat? Nikdy!
Máme pár známých, kteří své nemovitosti pronajímají. Většinou je získali z dědictví nebo darem, takže nešlo o cílenou investici s tím, že by na ní chtěli vydělat. A když nám začali vyprávět své zážitky, chvílemi nám vstávaly vlasy hrůzou. To, že se lidé k cizímu majetku chovají špatně, jsme tak nějak tušili. Ale že je to až tak hrozné, jsme nečekali.
Všichni se shodli na tom, že kdyby byli v té samé situaci jako my, rozhodně by si nemovitost k pronájmu nekupovali. Když už, tak jedině nějakou hodně starou, před rekonstrukcí, u níž by nevadilo, že ji nájemníci poničí. Jenže kdo by chtěl bydlet ve starém, nerekonstruovaném, původním bytě? Pravděpodobně někdo, kdo hledá hodně levný nájem, a to asi nebude úplně ideální osoba.
Hrůzostrašné příběhy
Když jsme si všechno vyslechli, bylo jasno. To, že nám někdo přestane platit a my budeme mít problém ho vystěhovat, se nakonec jevilo jako nejmenší problém, který s pronájmem souvisí. Když nám líčili, co všechno jim někteří nájemníci dokázali během pár měsíců doma zničit a kolik věcí jim dokonce odcizili, nechápali jsme, co je to za lidi, kteří jsou něčeho takového schopni. Zvlášť s ohledem na to, že si nájemníky důsledně vybírali a tito byli ze všech zájemců vlastně ti nejlepší. A přesto to byla hrůza.
Zdevastované byty, nutnost investic do oprav a úprav, to vše spojené s tím, že kauce obvykle padla na nezaplacené nájmy – to byla jejich realita ze života samozvaných rentiérů, kteří se rozhodli pronajímat. Prý kdyby tu nemovitost nezískali zdarma, kdyby ji museli koupit nebo ji dokonce splácet, byli by z toho doslova na mašli.
Ani finančně to není tak růžové
A když nám pak líčili, že ani z finančního hlediska to není ideální, měli jsme jasno. Na první pohled se může zdát, že z nájmu vám nikdo nic neukrojí, ale to je omyl. Platí se z něj vše, co souvisí se SVJ – tedy fond oprav, odměny výboru a další položky. To člověk nájemníkovi ze zákona prostě přeúčtovat nemůže. Takže abychom dostávali za nějaký malý krcálek devět tisíc a z toho ještě dvacet procent posílali na věci související se SVJ? Tak to vůbec.
Chápu, že tomu, kdo má hodně peněz a nakoupí byty jako budoucí investici a zabezpečení, je to jedno. Ale my, kdybychom do toho bytu vložili veškeré naše úspory a na zbytek si vzali hypotéku? To nepřipadá v úvahu. Po zkušenostech, které jsme získali, jsem ztratila iluze o lidech. Že nemají slušné vychování, to už vím. Ale že nemají ani respekt k cizímu majetku, to opravdu nechápu.
