Článek
Většina mých kamarádek má jedno či dvě děti. A vždy to probíhalo úplně stejně. Po oznámení těhotenství výzvědy, zda to bude holčička, nebo chlapeček. Některé z žen si to romanticky nechtěly nechat říct a braly své těhotenství jako překvapení od přírody. A tak dotaz na chlapečka nebo holčičku následovat až po porodu.
Vzpomínám si také na své těhotenství. I to bylo spojeno s neustálými dotazy na to, zda nosím chlapečka, nebo holčičku. A také si pamatuji, jak mě v porodnici gratulovali ke krásnému chlapečkovi. A jak všechny důležité údaje k zapamatování zapsali na modrou kartičku. Pro holčičky byla připravena ta růžová.
Nebinární identita
Ale my už nežijeme v tom staromódním světě, který je plný tradic, klasiky a předsudků. My žijeme ve světě moderním, který nezakazuje nikomu nic. A je tolerantní ke všem a ke všemu. Nic proti, tolerance a respekt je rozhodně správnou věcí. A nikdo by neměl soudit nikoho jen kvůli tomu, že se ve svém těle cítí jinak. Dovedu si představit, jak to tito lidé mají neuvěřitelně těžké.
Existují situace, kdy genderové identity nejsou výlučně mužské ani ženské. Jsou mezi námi lidé překrývajícími se nebo nejistými liniemi genderové identity, nebo lidé mající dva nebo více genderů. Jsou i lidé bez genderu, nebo tací pohybující se mezi gendery nebo mající kolísavou genderovou identitu.
Realita, nebo móda?
Vzpomínám si na svá mladá léta, kdy jsem také chtěla něčím být. Především být jiná, nějak se vymykat, pobuřovat, nezapadat do škatulky. Tohle měli mladí snad v každé době. Vzpomeňme třeba na éru hippie, na naše socialistické máničky, na underground. Vzpomeňme na to, že někteří naši spolužáci byli skinheadi, jiné to táhlo k punku. Výjimkou nebyl styl goth, nebo emo. A tomu se přizpůsobilo vše, především potom styl chování a oblékání.
Byla to výstřednost, ale u mladých lidí zcela logická a samozřejmá. Každý se nějak stylizoval, nikdo nechtěl příliš zapadat. Ale nikdo v té době nijak extra netíhnul k tomu, že by měl jiný gender. Objevovaly se experimenty v sexualitě, související s možnou homosexualitou nebo bisexualitou. To vše je běžné, přirozené, u mladých lidí logické.
Chlapeček, holčička, nebo to?
Je zcela přirozené, že skoro dospělé dítě zjistí, že tak úplně není tím, čím se narodilo. Pokud jde o realitu, a ne pouze módní výstřelek ve snaze se odlišit, tolerujme to. Je to běžné. Zároveň ale mysleme na to, že malé děti opravdu nejsou až tak rozumově vybavené, aby dokázaly určit svůj gender.
Pokud jste rodiče v očekávání, nenarodí se vám „TO“, které se během pár let rozhodne, zda si chce hrát s panenkami, nebo s autíčky. Narodí se vám chlapeček, nebo holčička. Zda se nebude až tak úplně držet toho, co mu „příroda nadělila“, zjistí až později. Nedávejte proto dětem na výběr do doby, než o tom budou schopné samy reálně a logicky uvažovat. Sirky a benzín jim v útlém věku také nedáte, nebo ano?
