„Hoď tam kostku a polévka je hotová za minutu,“ radila mi lenivá kamarádka

Že někdo neumí vařit? To se stává. Ne každý má talent na všechno. Možná ho to prarodiče nebo rodiče nenaučili, nebo k tomu prostě nemá vztah. To je normální. Ostatně, všichni muži také neumí opravovat věci, a ani to nikdo neočekává. Každý z nás má jiné dovednosti. Ale když někdo vařit umí, a přesto to začne záměrně odbývat, to mě vážně štve. Obzvlášť, když takové jídlo připravuje pro dítě.

Ráda vzpomínám na rodinné obědy u babičky. Polévka nikdy nesměla chybět. Vařila ji celé hodiny, plná zeleniny, masa a domácích nudlí. Tenhle poctivý domácí vývar se stal v naší rodině samozřejmostí, alespoň o víkendech. Když přišly děti, začala jsem ho vařit častěji. Jednak proto, že z něj připravím klasickou polévku, a jednak proto, že slouží jako základ pro další jídla.

Bez polévky se u nás prostě neobejdeme. A když říkám polévka, mám na mysli kvalitní vývar. Ze zeleniny, masa, pomalu vařený několik hodin. Silný, chutný a hlavně bez jakýchkoli chemických přísad. Nebudu přece ničit zdraví sobě ani dětem.

Nedávno jsem si na toto téma povídala s kamarádkou. Trochu jsem si postěžovala, že příprava dobré polévky zabere hodně času. Oloupat a nakrájet zeleninu, omýt maso, všechno dát do hrnce, zalít vodou a přivést k varu. Poté snížit teplotu, nechat několik hodin vařit, následně ingredience vyjmout, nakrájet a vrátit do přeceděného vývaru. Není to záležitost na pár minut, ani kdybych se rozkrájela.

Její odpověď mě úplně šokovala. Čekala jsem nějaký užitečný zlepšovák, ale místo toho mi poradila: „Hoď do vody kostku a máš polévku hotovou.“ Nevěřícně jsem na ni zírala. To jsem pochopitelně odmítla. Radši žádnou polévku než chemickou břečku. Voda s rozvařenou kostkou, která podivně páchne a chutná, to není polévka. A kdo ví, co všechno se do těla s každou lžící téhle „dobroty“ dostává.

Jak už jsem říkala, než vývar z kostky, to radši žádnou polévku. Pro mě kvalita znamená připravit mrkev, celer, petržel, cibuli a česnek. Přidám nové koření, černý pepř, a pokud mám, tak i malé rajče. K tomu maso, všechno zaliji vodou, přivedu k varu a následně několik hodin pomalu vařím. Získám vývar, který lehce osolím a použiji buď jako polévku, nebo jako základ omáček a dalších jídel.

Je to správný přístup? Ano, zabere to víc času a stojí to o něco více než kostka bujónu. Ale výsledkem je, že mám skutečnou polévku plnou chuti, zeleniny a masa. Už po prvním soustu vím, že takhle to má být.

Pokud někdo chce vařit vývary z kostky, prosím, ať si poslouží. Ale věřím, že takový člověk nikdy neochutnal poctivou domácí polévku. Jinak by tohle nikdy neudělal. A tím jsem si naprosto jistá.