Článek
Pamatuji si na to, když jsem chodila do školy a hlavně do školní jídelny. Ty blafy, co se u nás na škole vařily, se opravdu nedaly jíst. Jsem proto ráda, že šla doba přece jen kupředu a řeší se nejen jídelníček dětí, ale i to, že je opravdu nikdo nenutí k tomu, aby jedly to, co nemají rády. Bohužel ale ne všude to platí.
Jdu si pro oběd
Když mi onemocnělo dítě, nezbylo mi nic jiného než vzít ešus a vyrazit ve stanovený čas k okénku jídelny pro oběd. Tedy, nemusela bych, ale když už to nešlo odhlásit a je to zaplacené, tak proč to nechat propadnout. Přišla jsem k okénku, předala jsem čip a kastroly a čekala, až mi vše vydají. Vydávali omáčku s těstovinami a zeleninovou polévku. Znělo to celkem dobře a já se těšila, že nebudu muset nic vařit a najíme se ze školního oběda.
Tohle vám tam vaří?
Těšila jsem se na dobrý oběd, ale jak jsem to přinesla domů a otevřela, vyloženě jsem se zhrozila. Polévka – ta ještě celkem šla, i když na můj vkus byla dost mastná, zasloužila by lepší dochucení, ale jinak jsem proti ní nijak velké výhrady neměla. Ale omáčka – to byl vyloženě průšvih.
Nejprve jsem otevřela ešus s těstovinami a vyloženě jsem se zhrozila. Podivně rozmačkané, převařené, tvořící jednu velkou hmotu. Rozhodně to nebylo něco, na co by se mi měla sbíhat chuť. Nechápala jsem, jak tohle někdo může vůbec uvařit a naservírovat dětem.
A omáčka? Bylo to typické UHO, které se za těch deset minut, než jsem dojela domů, změnilo v nějaký podivný, hustý a hodně tuhý pudink. I z toho se mi udělalo mdlo. Stejně jako z těch pár kousků masa, které bylo viditelně šlachovité, s vrstvou tuku, a když jsem si kousla, tak tuhé, žvýkavé, prostě nedovařené.
To myslíte vážně?
Polévku jsme snědli, ale ta omáčka s těstovinami skončila v toaletě – tohle svému dítěti opravdu dávat nebudu. Hned jsem také vzala telefon: jestli tohle myslí vážně? Jestli to byl jen momentální přešlap, nebo se tam takhle vaří pravidelně? Podle syna jídla moc extra nejsou a podle toho, co jsem viděla, tomu i věřím.
Takže jsem pohrozila vedoucí jídelny, že jestli se toto bude opakovat, řešit to budu dál. Že platím za to, aby měl syn kvalitní stravu. Chápu, že ve velkém množství se vaří jinak než doma pro čtyři lidi. Ale když jsou školní jídelny, kde se dá vařit dobře, pestře a chutně, jsem přesvědčená, že to musí jít i v té naší. Stačí to neflákat a trochu chtít.
