Článek
Že je v Česku chudoba a že mnoho lidí žije takzvaně z ruky do huby, čtu nejčastěji na sociálních sítích nebo v diskuzích pod tematickými články. Ti, co tahle „fakta“ píší, jsou dle svých vyjádření právě ti, kterých se ten problém přímo týká. Dá se ale takovým lidem věřit, když mají možnost tyhle informace psát?
Potřebuji toho víc
K tomu, abych mohla na diskuzních serverech nebo na sociálních sítích, případně pod články psát, budu v první řadě potřebovat internet. Ten samozřejmě není úplně zadarmo. Doma se platí nějaký měsíční paušál poskytovateli internetu, v případě že jsem venku, dají se využít data od mobilního operátora. A ta samozřejmě také nejsou zdarma.
Pravda, je tu ještě pořád možnost, že někdo využívá různé veřejné Wi-Fi sítě. Ale na ně se přece musí s nějakým zařízením připojit. Buď s chytrým mobilním telefonem, nebo třeba s tabletem, nebo s notebookem. Nejen že takový smartphone rozhodně stojí víc než hloupý tlačítkový telefon. Ale tablet nebo notebook člověk v případě opravdové chudoby mít nebude. Buď na něj nemá, nebo ho při nejbližší příležitosti odnese do zastavárny či rovnou do bazaru.
Kolik toho máš?
Takže nějaký ten smartphone, nebo snad výpočetní technika? A internet taky, že? A jak to vypadá s cigaretami nebo s nějakým tím alkoholem? Taky je to součást životního stylu?
Ono to jsou všechno věci, které člověk k životu až tak nepotřebuje. Na volání a SMS úplně stačí tlačítkový telefon za pár stovek. Internet taky není úplnou nezbytností. Bez cigaret a chlastu se snad obejde každý.
A až teprve v tuhle chvíli se dá mluvit o nějaké reálné chudobě, protože do té doby je to jen neschopnost udržet na uzdě svůj vlastní rozpočet. Konkrétně řečeno: když jsou peníze na utrácení za blbosti, je na tom člověk ještě pořád dobře.
