Článek
Doba pokročila. Pro seznámení už nemusíme psát do inzertních novin, kde se musel člověk v pár řádcích popsat tak, aby zaujal druhý protějšek. Takže v té seznamovací sekci se to hemžilo zprávami jako: Muž, t.č. rozv. bezď. 75/170. Zn. „Rodina“. Že tomu nerozumíte? Tak já vám to přeložím. Muž, toho času rozvedený, bezdětný, s váhou 75 kg, výškou 170 cm, hledá ženu pro rodinný život. Na tohle už teď nenarazíte.
Dneska si prostě nainstalujete aplikaci a hned vám v ní skáčou fotky jednoho chlapa za druhým. A vy jen posouváte prstem doleva nebo doprava podle toho, jak je vám sympatický. Ty z vašeho okolí takhle protřídíte rychleji, než byste si dříve stihli dojít do trafiky pro inzertní noviny.
Když je shoda
A když je shoda, začínám jásat, že třeba potkám toho pravého. Místo posouvání fotek si můžu konečně vyměnit s někým pár řádků. Tyhle pozitivní myšlenky ale zůstávají jenom pár vteřin, protože potom začne jít do tuhého.
Tak co, líbí?
Otevírám zprávy, jako první na mě vyskočí fotka a pod ní krátká zpráva ve znění „Tak co, líbí?“. Žádný pozdrav, žádné oslovení, žádná zdvořilostní fráze. Tohle a ta fotka. Pokud naivně doufáte, že tou fotografií je třeba aktuální portrét muže, který vás „lajknul“, pletete se. Na té fotce je jiná část jeho těla. Už tušíte, co chci naznačit? Mladí tomu říkají dickpic. Tohle heslo najdete i na Wikipedii, která o tom říká: „Dickpic či dick pic je hovorový zkrácený anglicismus pro fotografii penisu (obvykle v erekci). Nejčastěji je zasílán soukromě přes internet“ . Takže dál mluvit nemusím, že?
Snažím se být slušná
Říkám si, že mám prostě smůlu a hned napoprvé jsem narazila na nějakého chudáka, proto se snažím být slušná, odmítnout ho, že takhle si konverzaci opravdu nepředstavuji. Vyměním si s ním pár zdvořilostních řádků a snažím se komunikaci ukončit. Jednak proto, že s někým takovým se určitě scházet nechci, a také proto, že se mi v poště začínají objevovat další a další zprávy. Bude mezi nimi ten pravý?
A ono to pokračuje
Další stejná fotka, a potom další a další. No dobrá, tak mám ultra smůlu a ti největší chudáci a ubožáci mi napsali jako první. Už s menší slušností se je snažím poslat někam. Ale potom mi to začne přerůstat přes hlavu. Fotek je více a více, já už se snižuji k vulgaritám a potom zcela rezignuji, už na ty zprávy nijak nereaguji, rovnou je mažu.
Když fotku nahradí slova
A když nepřijde fotka, přijde alespoň barvitý oplzlý popis věcí, u kterých by se červenala i zkušená herečka z filmů pro dospělé. Pokračuji v zajetém rytmu – otevírám zprávu, mažu zprávu. A takhle stále dokola. Už jich mám odstraněných několik desítek, ale stále mi tam svítí dvojciferné číslo nepřečtených. Ach jo.
Pokračuji, pokračuji… vzdávám to
Nenechám se odradit, třeba tam někde bude. Ale je to pořád dokola, trojice opakujících se zpráv. Genitál – popis praktik – ahoj. To poslední je prostě jenom pozdrav, nic ví. A protože od mužů očekávám trochu více invence, i tahle zpráva končí v koši.
Takhle ještě nějakou dobu pokračuji a potom to vzdávám. Zavírám aplikaci a na displeji telefonu ji palcem přesouvám na ikonku koše. A už nikdy víc. Až budu chtít vidět mužský penis, půjdu na praxi na urologii. A ani za týden jich tam nebude k vidění tolik, jako za jedno odpoledne na online seznamce.
