Článek
Jsou dny, kdy to doma není ideální. Když to trvá delší dobu, začnete přemýšlet nad tím, jak se trochu uvolnit, jak vykročit ze stereotypu. Když vás žvanění s kamarádkami u kávy také omrzí, zkusíte něco šíleného. Založíte si profil na seznamce. Nevím, proč přesně jsem to udělala. Možná z nudy, možná ze zvědavosti, možná trochu na truc. Ale byla jsem férová, jasně jsem uvedla, že jsem zadaná a hledám jen pokec, kamarádství. Ale přiznávám, trochu to bylo i z důvodu, když by mě tam někdo ze známých objevil. Že opravdu nehledám někoho nového, ale že je to jen kratochvíle.
Věta, nebo fotka?
Být na seznamce je hračka. Pár informací o sobě, nějaké fotky a je to. A pak to začne. Doslova smršť zpráv od chlapů. Říkám si, skvělé, však proto tu jsem, abych s muži komunikovala. Ale ono se to na mě řítí jako lavina. Doslova desítky zpráv končí ve schránce mého profilu. Nuže, jdeme na to.
Poctivě projdu všechny zprávy a zjišťuji, že se to vše opakuje. Někdo napíše jenom pozdrav, další krátkou větu. Někdo se vůbec nežinýruje a pošle rovnou fotku tak, jak ho pánbůh stvořil. Jiní jedinci se zmůžou jenom na jednoslovnou výzvu k sexuálním hrátkám. S každou další a další novou zprávou začínám být více a více apatická.
Světlá výjimka? Ale kdepak
Čas od času se objevila zpráva, která byla milá, měla hlavu a patu, neměla sexuální kontext. Jásala jsem ale zbytečně, po pár minutách psaní se i tahle konverzace začala stáčet na ložnici a na postel. Samozřejmě ne z mojí iniciativy. Ještě párkrát jsem se během dne přihlásila, jestli se přece jenom nenajde někdo, kdo je normální. A tušíte správně, nenašel.
Miluji ho
A co se stalo? Profil jsem okamžitě smazala, zavolala své mamince, ať nám pohlídá děti, udělala rezervaci v restauraci a vybočit ze stereotypu všedních dní jsem vyrazila s manželem. I když to někdy není dokonalé, zkušenost ze seznamky mi ukázala, že ostatní muži jsou, no, jak to říct… Jsou šílení. Jestli takové „chlapáky“ má někdo skutečně doma, tak ty ženy lituji. A pokud jim to nevadí, nechápu je.
