Když jsem viděla perníky prodávané na pouti, doslova se mi zvedl žaludek

Poutě mohou mít mnoho podob. Setkala jsem se s takovými, kde bylo pár jednoduchých atrakcí doplněných stánky malých, místních a milých trhovců. A také s poutěmi, kde se atrakce navzájem přeřvávaly, panoval hluk a mumraj a prodejci čehokoli byli jen takzvaní světští. Na jednu takovou pouť jsme bohužel zamířili.

Je mi jasné, že provozovatelé atrakcí to nedělají pro zábavu ani pro dobrou věc, nýbrž pro zisk. Všechno by však mělo mít své meze – a z toho, kam až ceny atrakcí stoupají, se mi točí hlava. Pouť je dnes opravdu jen pro bohaté. Dříve jsem si pár adrenalinových atrakcí ráda vyzkoušela sama, teď? Za ty astronomické částky rozhodně ne.

Úplně stačí, kolik stojí děti, které si chtějí vyzkoušet všechno. Přesto vytahuji z peněženky stokoruny za každého, i když chodí jen na menší atrakce úměrné jejich věku. Je to jednou za čas, tak jim nebudu upírat zábavu. To bychom sem raději nejeli, kdybych jim stanovila limit, kolik atrakcí mohou navštívit.

K atrakcím patří i stánky, kde lze pořídit ledacos: třeba předražené balónky, které dětem taky dopřeju. Koupit se tam dají různé cetky, přívěsky, hračky a jiné „poklady“, jež raději pořídím v běžném obchodě než u no‑name stánku, jehož provozovatele už nikdy neuvidím.

A pak je tu občerstvení: předražené průmyslové pivo v kelímku, jídla vytažená z fritézy… a něco sladkého – perníčky. Typický symbol poutě, který jsem mívala ráda. Když děti prosily o perníček, odmítla jsem ho koupit. Stačil pohled na stánek a zvedl se mi žaludek.

Obrovský stánek plný cukrovinek stál přímo na slunci. Sluneční paprsky dopadaly i na perníčky. Představím‑li si, že tam leží několik dní, možná i týdnů, a já netuším, kdy byly upečeny, jak byly skladovány ani jakou mají trvanlivost, chuť mě rázem přešla.

Takový perník bůhvíjaké kvality, vystavený na přímém slunci, bych si nekoupila ani sama pro sebe, natož dětem. Vysvětlila jsem jim, že je celý den v horku, praží na něj slunce a bolelo by je z něj bříško. Nakonec jsme se dohodli, že místo perníčku si dáme poctivou kvalitní zmrzlinu.

Žijeme v době, kdy nám vadí nekvalitní potraviny ze supermarketů. Sledujeme složení i cenu. A pak vyrazíme na pouť a naše zásady se rázem změní: ládujeme se langošem, jíme mražené hranolky z velkoobchodu, cpeme se klobásou, která leží na grilu půl dne, a zajíme to perníkem, na nějž celé týdny svítí slunce. A přijde nám to v pohodě… Proč?