„Když přestaneš brečet, dám ti bonbon,“ udivila mě máma svým stylem výchovy

Styly výchovy jsou různé a v čase se mění. Stačí zavzpomínat na vlastní dětství, kdy bylo úplně normální, že se na děti křičelo, nebo že jsem dostala facku, pohlavek či na zadek – a všem to přišlo naprosto běžné. Jsem ráda, že tahle doba je pryč a s ní i tehdejší styl výchovy. Je pravda, že mnozí ho stále považují a praktikují za nejlepší možný, ale já mám jiný názor: křičet na dítě nebo ho bít může snad jen totální slaboch.

Můžete mi to rozporovat, můžete se mnou nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat. Stojím si za tím, že mluvit s dítětem a domluvit se s ním je základ výchovy. Není nutné na něj křičet, není nutné ho bít. Stačí mu vše vysvětlit, promluvit si s ním o tom a potomek to pochopí. Ne, děti nejsou hloupé, jak si mnozí rodiče myslí. Když na nás dokážou něco hrát, když nás dokážou balamutit, velmi dobře pochopí i to, co po nich chceme. A za základ považuji také upřímnost – dítěti by se nemělo lhát.

Nedávno jsem se setkala s dalším stylem výchovy, který mě opravdu zarazil. Hned jsem si vzpomněla, jak jsme cvičili našeho psa. Fungovalo to naprosto jednoduše a spolehlivě: když pes udělal, co se po něm chtělo, dostal pamlsek. Bylo to efektivní, snadné, bezproblémové. Jenže pes je zvíře – nerozumí nám, nemluví s námi a rozumově na tom není jako dítě.

A pak jsem zaslechla tu větu: „Když konečně přestaneš brečet, dám ti bonbon,“ řekla maminka a její výchovný styl mě udivil. Zamyslela jsem se, jestli je opravdu v pořádku vychovávat dítě tímto způsobem – jako psa. Ten klučina jistě plakal kvůli něčemu konkrétnímu, ale jeho matku to očividně nezajímalo. Chtěla jediné: aby přestal. Nebyla na něj milá, nenechala si vysvětlit, co se děje, nesnažila se ho utěšit. Snažila se ho umlčet tím, že mu nabídne pamlsek.

Samozřejmě, tahle metoda funguje. Paní vytáhla bonbon a syn přestal plakat, vzal si ho a byl klid. Je to však opravdu správné? Má být pamlsek motivací k tomu, aby se někdo uklidnil a potlačil své city a jejich projev? Jasně, že to správné není. Vím, že je to nejjednodušší a nejefektivnější, ale je to hloupé: dítě přestane plakat jen proto, aby dostalo bonbon.

A znovu říkám: děti nejsou hloupé. Vím moc dobře, k čemu tohle povede. Dítě dříve či později začne plakat kvůli jakékoli prkotině – ne proto, že by mu daná věc vadila, ale jen a pouze proto, že ví, že maminka vytáhne bonbon. Ať si pak dotyčná dáma uvědomí, jak krátkozraké bylo zvolit ten nejjednodušší výchovný způsob, který se používá u zvířat. U dětí by neměl mít místo. Krátkodobě sice funguje, ale z dlouhodobého hlediska se vymstí – tím jsem si jistá.