Článek
Jak nevyhazovat své peníze? Třeba tak, že budete hlídat, za co platíte, a pravidelně kontrolovat, jestli jde o jednu z nejnižších cen na trhu. Takto se dá ušetřit například na elektřině nebo plynu. Stejně tak lze ušetřit i na různých pojistkách, které jsou, chtě nechtě, součástí našich životů. Nejjednodušší způsob spočívá samozřejmě v tom, přejít jinam – k jinému dodavateli nebo pojišťovně.
Výpověď?
Má svá pravidla. Nejde prostě jen tak zavolat dodavateli nebo pojišťovně a říct, že od zítřka to bude jinak. Je nutné respektovat výpovědní lhůty. U dobrovolných (komerčních) pojistek lze odejít v podstatě kdykoli. Obvyklá výpovědní lhůta je tři měsíce. Stačí tedy zaslat odstoupení od smlouvy, spočítat si termíny a od daného data si sjednat pojistku jinde. Není nutné řešit, jaký je zrovna den nebo datum v kalendáři – výpověď lze podat kdykoli.
To ale neplatí pro pojistku na auto, tedy pro pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, které známe jako povinné ručení. Už samotný název napovídá, že ho musí mít sjednané každý majitel či provozovatel vozidla. A právě tady nastává s výpovědí velký problém.
Kdykoli? V žádném případě!
Tady nás mají pojišťovny doslova v hrsti. Výpověď kdykoli můžeme dát jenom za předpokladu, že jsme auto prodali a má ho nový majitel, nebo v případě, že bylo auto zlikvidováno. V obou případech jde o situaci, kdy vozidlo už nevlastníme. To je také jediná chvíle, kdy lze povinné ručení vypovědět v libovolný moment, de facto k jakémukoli datu, které si určíte.
Ale jinak? Jinak máme skoro smůlu. Jediná možnost, jak povinné ručení vypovědět, jestliže auto stále máme a chceme přejít k jiné pojišťovně, je ke dni takzvaného výročí. A to nastává jednou za rok – v termínu, kdy jsme pojistku sjednali. A výpovědní lhůta? Tou nejzazší je šest týdnů před tímto výročím. Pokud tuto lhůtu promeškáte, máte smůlu a pojistka se automaticky prodlužuje o další rok. A nikdo se s vámi bavit nebude.
Kvůli jednomu dni jsem vyhodila 5 000 do luftu
A jak to vím? Docela jednoduše. Sama jsem si tím prošla před pár dny. Pojišťovna mi poslala informace a já si všimla, že je částka opět o něco vyšší než předchozí roky. Chvíli jsem to odkládala, protože jsem neměla čas. Nakonec jsem se rozhoupala a zjistila si, kolik bych platila jinde. A našla jsem pojistku s podobnými parametry, která by mě místo stávajících 12 000 Kč vyšla jenom na 7 000 Kč. Bylo jasno – okamžitě jsem podala výpověď.
Pojišťovna výpověď přijala, ale ne ke květnu 2025, tedy k letošnímu roku. Bez emocí mi oznámili, že jsem nedodržela zákonnou lhůtu, a proto bude výpověď platná až ke květnu 2026. Další rok tedy musím zůstat u stávající pojistky a zaplatit za ni 13 tisíc místo sedmi. Když jsem si spočítala, o kolik dní jsem lhůtu promeškala, málem to se mnou seklo: byl to jeden jediný den. Kdybych výpověď odeslala už v neděli, stihla bych to. Já ji ale poslala až v pondělí, a ten jediný den mě připravil o 5 000 Kč. Ach jo.
Drsné metody!
Nejprve jsme dotlačeni k tomu, že pojistku musíme mít, jinak nám hrozí sankce. A k tomu ji navíc nemůžeme vypovědět, kdy chceme, nýbrž jen jednou do roka s šestitýdenním předstihem? To jsou celkem drsné metody, řekla bych. Ale abych proti nim bojovala třeba tím, že prodám auto, to se mi nechce. Jinou možnost, jak s tím pohnout, bohužel nemám. Tak skloním hlavu, zaplatím o 5 tisíc víc, než bych musela, a budu čekat na příští rok.
