Článek
Kdo může za nadváhu u dětí? Můžeme nasednout na vlnu mediálně známých důvodů, jako jsou stravovací návyky, covidová zlenivělost, možnosti trávení volného času, nebo psychické problémy. Tak nějak dokážu pochopit, když něčí již osmnáctiletá dcera začne třeba na intru přibírat a za dva roky má nahoře pár desítek kilo. V tomhle věku už své děti moc neuhlídáme ani neukočírujeme.
Co ale pochopit nedokážu, jak se do léčebny pro obézní děti může dostat patnáctiletý chlapec, který váží přes 200 kilo. Nebo desetiletá dívka, která má hmotnost dospělé ženy. Tohle není stav, který by se dětem stal ze dne na den, kdy v dospělosti začnou žrát a rodič s tím nic neudělá.
Kdo za to může?
Milí rodiče, můžete to svádět na dnešní dobu, covid, drahé kroužky, školu, polotovary, fast foody. Můžete to svádět na cokoliv a kohokoliv chcete. Ale tím hlavním strůjcem problému, jste vy sami.
„Každé čtvrté dítě trpí nadváhou, 16 procent dokonce těžším stupněm - obezitou. „Nárůst je šílený. A nůžky se nám rozevírají už od pěti let. Nejvíc obézních dětí evidujeme ve věku 11 až 13 let. Někdy mají 120 kilo.“ vypráví vedoucí lékařka léčebny Kateřina Bednaříková.
Za své dítě je zodpovědný rodič. Tak, jako máte povinnost chránit ho před veškerým nebezpečím dnešní doby, máte povinnost dbát na jeho zdravotní stav. A s tím souvisí i to, kolik váží. Děti školkou a základní školou povinné bydlí stále s vámi, stále jste to vy, kdo jim připravuje jídlo, kdo jim chystá denní program a kdo dohlíží na jejich výchovu.
Začněte u sebe
Ano, každé dítko, má-li tu možnost, zamíří s kapesným do cukrárny, obchodu, školního bufetu, nebo fast foodu. Dělalo to každé dítě, včetně mě. Ale, na mě má maminka i tatínek dohlíželi v tom smyslu, abych všechny tyhle nesmysly následně „vysportovala“. A aby zbytek mé stravy byl kvalitní a výživný.
I když se školská zařízení snažila vařit dobře, kvalitně, zdravě a chutně, rodič nedokázal dohlédnout na to, zda jejich potomek naservírovaný oběd sní. Dokázal ale už dohlédnout na to, co jeho dítě jí k snídani, co k odpolední svačině, co k večeři. Dokázal dohlédnout na to, co jejich potomek doma pil za nápoje, nebo co chroustal večer u televize a počítače.
Milé maminky, milí tatínkové. Nesvádějte problém s obezitou svých dětí na vše okolo. Začněte u sebe. Strůjcem problému není nikdo jiný než vy sami. Vy za to můžete. Možná špatným příkladem, možná leností, možná také svou naprostou neschopností.
Vy jste si nevšimli?
Patnáctiletý kluk vážící 200 kg? Děti ve věku 11 až 13 let s hmotností 120 kg? To jste si nestačili všimnout, jak se vaše dítě mění? Že ta druhá, třetí brada, ta pneumatika kolem pasu a stehna o průměru dospělého hráče rugby, asi nejsou úplně v pořádku? Že má váš syn větší prsa, než jeho matka nebo třídní učitelka? To jste si nevšimli, že z klasické velikosti M nebo L jste museli při nákupu vybírat ty, z kategorie několika X na začátku?
Já jsem tolerantní k tomu, že někdo opravdu může být nějaké problémy s metabolismem a psychikou. Ale i na tohle platí vždy jedno jediné, základní pravidlo stravování. Příjem versus výdej. Klidně mohu denně spráskat pět sáčků chipsů a zapít to pěti litry sladké limonády. Můžu se klidně nacpat kýblem hranolek, pečenou husou a spláchnout to třemi tupláky piva. Ale potřebuji také trochu pohybu, který mi všechny tyhle přijaté kalorie zase spálí. Tak otevřete oči!
