Článek
Vím, že narozeniny nejsou o dárcích, že nejsou o tom, aby člověk dostal co nejvíc darů. Jsou o radosti, setkávání, rodině. Ale ty dárky k tomu tak nějak patří. To víme všichni. A není nic horšího než když dostaneme něco, co se nám nelíbí.
Ráda dávám dárky
Musím říct, že já dárky nejenom ráda dostávám, ale také je moc ráda dávám. Miluji ten pocit, když vidím, že je někdo z mého dárku vyloženě nadšený, šťastný, spokojený. To je skvělé. Dávám si totiž s výběrem vždy záležet a hrdě říkám, že moje dárky ještě nikdy nikoho nezklamaly. Nebo tedy aspoň doufám. Pokud ano, tak se ten dotyčný umí dost dobře přetvařovat.
A protože já dárky vybírám pečlivě, obětuji tomu čas, očekávám, že to stejné budou lidé dělat i pro mě. Že když mám narozeniny, tak také věnují trochu toho času výběru vhodného dárku, který by mi udělal radost. Však to může být cokoliv, jakákoliv blbost — hlavně když je to od srdce.
Těším se
Když mám oslavu narozenin, těším se na to, co dostanu. Zástupy gratulantů, ale nikdo z nich mi nic nedal. To obvykle znamená jediné — dárek je jeden, společný, dražší a velký. Předává ho vždy ten poslední. Jsem zvědavá a těším se. Ale vidím, že v rukou posledního gratulanta je jen obálka.
No, nevadí. Tak to žádný hmotný dárek nebude, ale pořád to může být nějaký voucher, poukázka na něco, co mi udělá radost, co mám ráda. I to je dobré, zajímavé, i to mě potěší. A tak obálku začínám pomalu rozbalovat.
Po otevření jsem se naštvala
Rozlepím klasickou obálku, ve které je další — dárková. Tu otevřu a přijde neuvěřitelné zklamání. Není tam žádný poukaz nebo cokoliv podobného. Víte, co tam bylo? Peníze — několik tisícovek. Jasně, dostat peníze není špatné, ale nelíbí se mi to. Je to sice praktické, účelné, ale není to od srdce. Takový dárek člověk „vytvoří“ minutu před gratulací — prostě jen sáhne do své peněženky a je to.
Nepřemýšlí, co bych chtěla, nepřemýšlí, co by se mi hodilo. Nepřemýšlí, co mám ráda. Vezmou prachy, dají je do obálky, zalepí a hotovo. Tohle má být dárek? Ne. Jsem naštvaná, smutná, podrážděná. Trochu se přetvařuji, říkám děkuji, ale uvnitř to cítím jinak. Zvlášť já, která si na výběru dárků dává vždy záležet. A potom dostanu pár papírků — prý ať si koupím, co budu chtít. Hmm, to si můžu koupit kdykoliv. Naopak dárek má být obvykle o tom, abych dostala něco, co si kdykoliv nekoupím.
