Článek
Když se na poslední chvíli rozhodnete, že uvaříte oběd, jako první zkontrolujete, zda na něj máte všechno. A když ne, je potřeba to koupit. Mně chyběl špenát a smetana. Tak fajn, řekla jsem si, půjdu do nejbližšího supermarketu a tam nakoupím.
Jdu na jistotu
Je to nejbližší menší supermarket od mého bydliště, chodím tam pravidelně, takže i vím, kde co mají. Jdu tedy na jistotu. Nejprve zamířím k chladicím pultům, kde hledám smetanu ke šlehání, kterou dám do špenátu. A vidím, že ji mají. Ale není v akci a já zjišťuji, že za ni budu muset zaplatit kolem 40 korun. Tolik za jeden jediný kelímek. Protože nakupuji v akcích, tak vím, že normálně se pořídí do 25 Kč. Ach jo, co se dá dělat, ale ta dvacka mě snad nezabije, říkám si, a dávám smetanu do košíku.
A pak jdu pro špenát k mrazicím regálům. Hledám, dívám se, stačí mi ten nejobyčejnější. A vidím, mají. Pak kouknu na cenovku a kroutím hlavou podruhé. Stojí kolem 30 Kč — takové to obyčejné, mrazené balení. A jiný není, pak už jenom listové a ty jsou ještě dražší. No toto, zlodějinu podporovat nehodlám.
Jedu jinam
Špenát ani neberu, smetanu vracím do regálu a procházím pokladnou bez nákupu. V hlavě si to počítám: a to máme skoro 20 Kč na smetaně a podobnou částku na špenátu. 40 Kč dát navíc jen kvůli tomu, že to není v akci? Rozhodně ne. Takže sedám do auta, kouknu na mobil, kde je akce, a jedu jinam. Ano, přes celé naše okresní město, asi 4 kilometry. Dojedu k jinému supermarketu, jdu dovnitř a jsem spokojená. Smetana za 23 a špenát za desetikorunu. Paráda — beru, dávám do košíku, platím, jdu k autu a jedu domů.
Pořád levněji
Stálo mě to nějaký čas navíc, ale nic hrozného to nebylo. A peníze? I když jsem najela navíc kolem osmi kilometrů, pořád jsem ušetřila. Náklady na cestu max dvacka, takže stejnou částku jsem pořád v plusu.
Pravda, někdo by to neřešil, to je jasné, ale mně nešlo jen o peníze, ale i o princip. Tohle navyšování cen, když něco není v akci, mě teda štve. Opravdu hodně štve.
Můžeme si za to sami
V rozčilení jsem pochopitelně spílala supermarketům, vinila je z toho, že za to mohou právě oni. Ale když nad tím přemýšlím teď, tak ani ne. Můžou za to kupující — můžeme za to my všichni. Když chceme vidět v letáku obrovské procentuální slevy a obchod nesmí šachovat s původní cenou, je jen jedna možnost, co musí udělat. Smetanu zdraží na 40, aby potom ta za dvacku mohla mít označení -50 %. A my, nakupující, jásáme, jak výhodně jsme nakoupili. Ale když jdeme pro dvě věci, brečíme, bohužel.
