Článek
Já vím, že ženy jsou nejčastěji vyobrazovány jako to něžné pohlaví se sklenicí bílého nebo červeného vína. Já patřím mezi výjimky. Víno mi nijak zvlášť nechutná. Když alkohol, tak rozhodně pivo. I kamarádky to vědí, a tak si rozhodně netroufnou pozvat mě ani na „vínko“, ani na „dvojku“, ani na „bílé“ nebo „červené“. Moc dobře vědí, že když si máme jít někam sednout a trochu popít, musí to být tam, kde mají dobré čepované pivo. Jinak nejdu.
Vydržím to? Jasně, že jo
Už jen to, že na pivo chci chodit tam, kde ho mají opravdu dobré, ze mě žádného závislého alkoholika nedělá. Alkoholik je pro mě člověk, který pije kvůli pocitu opilosti, aby se mu změnilo vnímání a stav mysli. A je mu celkem jedno, zda si dá dobře načepované pivo z minipivovaru, nebo ten nejobyčejnější lahváč ze supermarketu.
Prostě buď dobré pivo, nebo žádné. To je moje zásada. A právě proto vím, že když mám vydržet měsíc bez piva, zvládnu to úplně v pohodě. A když už se o tom tolik mluví, proč na vlnu Suchého února nenaskočit taky. Sice podobné „hurá akce“ nemám úplně v lásce, ale tady udělám výjimku.
Nejsem trapná, jen držím Suchý únor
Začínám hned sobotou a – co se nestalo – volá mi kamarádka, jestli nezajdeme na pivo. No, kdyby zavolala ještě o den dřív, v pátek, řekla bych jasné ano. Ale takhle se dočkala odmítnutí. Nebo alternativy, kdy sice půjdu, ale alkohol bude pít jen ona. A to se jí moc nezamlouvalo. Přece jen, jít na pivo, to je událost společenská. (Krátká vsuvka, jak se to liší od „alkoholiků“, kteří si otevřou lahváče o samotě.)
„Nejsem trapná, jen držím Suchý únor,“ odbyla jsem ji rázně. Chvíli se smála, potom mě ještě přemlouvala a nakonec pochopila, že u mě nepochodí. Na kávu nebo jen tak pokecat se jí nechtělo, tak jsme se rozloučily s tím, že se uvidíme příště. Případně až prvního března, až tohle moje předsevzetí skončí.
Jde o to pití, nebo společnost?
A já si uvědomila jednu věc. Je problém v tom alkoholu jako takovém, v té sklenici piva, nebo naopak ve společnosti, která nás nutí pít? Kdybychom byli bez přátel, poustevníci, asociálové, zvládli bychom to úplně v pohodě. Prostě bychom na to pivo sami nešli, ani bychom si ho domů jen tak nekoupili.
Jenže člověk je tvor společenský, má své přátele. A ne všichni drží Suchý únor. Takže čas od času napíšou, zavolají, vyzvou k návštěvě lokálu. A nastává problém, protože je třeba odolávat jejich přemlouvání, narážkám, argumentům. Není nakonec problém s pitím dán více přístupem okolí k alkoholu než samotným obsahem sklenice?
Když nám sklenici piva přinese v restauraci (bez objednání) číšník jako pozornost podniku, klidně odmítneme. Je to přece cizí člověk a my pít nechceme. Ale když stejnou sklenici donese kamarád nebo kamarádka? Jo, je to o dost těžší říct ne. A i o tomhle bude můj Suchý únor.
Anketa
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Suchej_%C3%BAnor
