Nechci, aby na přechodu byla asistence. Zvyšuje riziko, že mi auto srazí dítě

Kdo má dítka školou povinná, která chodí do školy pěšky, setkává se s tím, že jejich potomek musí přejít nějakou tu vozovku. Někdy přímo u školy. A tam je často nejenom přechod, ale také asistent. Někdy je to člen městské policie, jindy jenom někdo najatý školou. Někdo, kdo ve slušivé reflexní vestě vstoupí do vozovky, zastaví auta v obou pruzích a dá pokyn dětem, že mohou přecházet.

Proč tito asistenti na přechodech jsou? Každý vám řekne, že jde primárně o bezpečnost dětí. Že úkolem asistenta je zajistit, aby dítě bezpečně přešlo na druhou stranu vozovky. Že je to právě ten asistent, který v tu chvíli nejvíce riskuje, když vstupuje do silnice. Až teprve, když auta stojí, a on si je jist bezpečností, dá pokyn dětem, že mohou jít. Na tomto jednom přechodu tu bezpečnost možná zaručí, ale z celkového pohledu je využívání těchto asistencí hloupost.

Děti přicházejí k přechodu, asistent vstupuje do vozovky. Zastavuje auta. Ta zpomalují, stojí. Asistent dává pokyn dětem, že mohou jít. Dětské stádo se bezmyšlenkovitě, bez jakéhokoliv rozhlédnutí rozběhne na druhou stranu silnice. Když jsou na druhém chodníku, asistent opouští vozovku a auta se rozjíždějí. Vidíte, co je na tom všem špatně?

Od mala děti učíme, že před přecházením silnice mají zastavit. Že se mají rozhlédnout na obě strany a potom rozvážně jít. Tak, aby stále monitorovaly situaci, zde všechna auta skutečně stojí. Tak to učím děti já a předpokládám, že to dělá každý odpovědný rodič.

Ale potom je to ta „dobrá vůle“ školy či městské policie, která mi do mých metod hází vidle. Najednou moje dítě nemusí nikde před přechodem zastavovat, protože už na něj volá bezpečák, že může jít. A nemusí jít opatrně a rozvážně, protože ten přechod může klidně přeběhnout.

V zájmu nějaké pochybné bezpečnosti dětem zcela boříme základní návyky. Když desetkrát do týdně díky asistenci na přechodu, budou tu silnici přebíhat zcela bezmyšlenkovitě, mozek si to zafixuje. A já se jenom hrozím toho, že na jiném přechodu místo roky vštěpovaných pravidel udělají to, že se rozběhnou. Protože tak je to přece nejbezpečnější, takhle to dělají „ve škole“. Proto, zrušme tyhle bezpečáky na přechodech. Nebo jinak, klidně ať tam dospělá osoba postává, ale jenom jako dozor, který zajistí, že se každé dítko zastaví, rozhlédne a vstoupí do silnici skutečně až ve chvíli, kdy auta stojí. Ať funguje, jako já, maminka dítěte, která ho učí správnému přecházení.