Neslušnost k seniorům a neúcta ke stáří? Každá mince má dvě strany

Slušnost, úcta ke stáří, to se nejčastěji skloňuje v souvislosti se seniory. Právě pokročilejší věk je obecně brán jako něco, co si zaslouží jiný přístup. Co by mělo být spojeno automaticky se zcela jiným chováním. Je to ale správné?

Je pravdou, že dožít se pokročilejšího, seniorského věku, je určitě zásluhou člověka samotného. Sice do hry mohou vstupovat různé faktory náhody a genetiky, ale pravdou je, že kdo se bude o sebe starat a myslet na své zdraví, ten má větší šance na vyšší věk než kuřák – alkoholik. I když i výjimky mohou existovat.

Věk tedy, sám o sobě, si určitou úctu pochopitelně zaslouží. Dá se předpokládat, že daný senior žil nějakým kvalitním životem, který mu umožnil dožít se pokročilejšího věku. A čím vitálnější je, tím více na své zdraví, mentální a fyzické, dbal.

Ale život není pohádka. Život je realita. Spojovat stáří s nějakou velkou moudrostí a s životními zkušenostmi, není úplně na místě. Už jenom proto, že se s každým přibývajícím rokem zhoršuje zdraví, jak to fyzické, tak to mentální. Nesouhlasíte? Tak mi odpovězte, proč takzvaní „šmejdi“, tedy prodavači hrnců, cílí právě na seniory a neobjíždí například gymnázia a vysoké školy? Hlupák se sice může najít v každé věkové skupině, ale právě senioři jsou nejlépe manipulovatelnou skupinou. Tak jaká moudrost.

Dožít se vyššího věku může být určitým způsobem považováno za úspěch a už z principu si takový člověk trochu úcty zaslouží. Ale zároveň je třeba brát v potaz, že i senior je stále normální člověk z masa a kostí. Člověk, co má nějaké morální hodnoty, nějakou povahu. A někteří by se měli nejprve podívat do zrcadla a potom odhadnout, proč se k nim okolí chová určitým způsobem.

Úcta ke stáří je sice důležitá věc, ale nárok na ní nevzniká s počtem svíček na narozeninovém dortu. Nárok na ní vzniká s ohledem na to, jak se dotyčný člověk chová. Nevidím důvod, proč mít úctu k nerudnému dědkovi, k nepříjemné babce.

I ta mladá generace, na kterou každý nadává, může mezi sebou mít mnoho slušných, odpovědných zástupců. A tady si troufnu bez okolků tvrdit, že takový zástupce mileniálů si zaslouží mnohem větší úctu než nerudný protivní senior, který si myslí že dožít se vyššího věku je nějaký extra úspěch.

Pěkně o tom hovoří třeba kniha, která se psala asi 1600 let (1500 př. n. l. – 100 n. l.) a psalo ji asi 40 různých autorů. Ano, je to Bible. V ní najdete tzv. zlaté pravidlo, zásadu vzájemného chování:

· „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“ (Bible, Tob 4,15)

· „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (Bible, Lk 6,31, srov. Mt 7,12)

Je k tomuto nutné cokoliv dodávat? Já myslím, že ne! Ať jste věřící, nebo ne, dvě věty z Bible jsou dokonalým shrnutím mé myšlenky.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlat%C3%A9_pravidlo