Článek
Referendum je slovo, které můžeme slýchávat stále častěji. Jde totiž o určitý způsob, jak mohou lidé rozhodovat v konkrétních věcech. Sice máme parlamentní demokracii, ale některým lidem patrně nestačí a odkazují se tak i na článek 21 Listiny základních práv a svobod. Ten říká, že „Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.“ A právě referendum je možností, jak se na správě veřejných věcí podílet opravdu přímo.
Referenda můžeme rozdělit hned do několika skupin, s ohledem na jejich důležitost i rozsah toho, čeho a koho se týkají. Jsou celostátní referenda, ale i referenda krajská, nebo může být vyhlášeno také referendum místní. Příkladem toho nejznámějšího je zcela určitě referendum o přistoupení Česka k Evropské unii, které proběhlo 13. a 14. června 2003. Výsledek byl jasný, více než 77 % hlasujících členství podpořilo.
Referenda nedávají smysl
Jako určité „referendum“ však můžeme brát také volby. Je jedno, jestli do parlamentu, senátu, komunálu, europarlamentu, nebo na prezidentské křeslo. I takto se občané rozhodují o vývoji naší země. Volby však mají oproti klasickému referendu tu výhodu, že se opakují periodicky (a mohou být ještě mimořádné volby). Vždy tedy jednou za čas máme možnost rozhodnout, koho chceme na důležitých postech vidět v následujícím, pevně daném období.
U klasického referenda ale žádná periodičnost neexistuje. Jednou se vyhlásí, jednou se uskuteční a je vyřešeno. Nikdo se neptá, co na to teď říká generace, která v té době ještě nemohla volit. Ani se nikdo neptá, zda někdo v současné době nezměnil svůj názor.
Měla by se zakázat
V referendech v podstatě rozhodujeme nejen o nás samotných, v danou chvíli a pro naši určitou budoucnost. Rozhodujeme také o těch, kterých se to netýká. Proto referenda nedávají smysl. A jsem pro jejich zákaz. Než se však do mě pustí ti, kteří by „po vzoru přímé demokracie“ rozhodovali v referendu nejradši o každém prdu, mám na vás otázku.
Souhlasíte s naším členstvím v Evropské unii? Hlasovali jste tehdy pro vstup, nebo jste byli proti? Či jste v roce 2003 ještě byli tak mladí, že jste neměli volební právo, a někdo tak rozhodl za vás? Upozorňuji, že o vstupu do EU se rozhodlo právě v referendu, za které teď tolik bojujete.
Filozofujme…
Je správné teď a tady rozhodovat o někom jiném, kdo ještě nemá v tuto chvíli volební právo? Nebo jste v situaci, kdy právě vy nemáte volební právo, chtěli byste rozhodovat, ale nemůžete?
Je snad fér, že jste natolik staří, že máte právo rozhodnout o něčem, i když to máte takzvaně „za pár“ a změna se vás skoro nedotkne? Je správné brát referendum jako navždy platné ustanovení, bez možnosti znovu-hlasování? Nebo je správné po několika letech hlasovat o stejné věci a rozhodnout jinak?
Jsme vůbec natolik chytří, rozumní občané s takovým vzděláním a rozhledem, abychom v referendu mohli rozhodovat opravdu o všem? Ta skutečně chytrá vždy zapochybuje, zda má dostatečné kompetence. Ta hloupější je o své neomylnosti vždy přesvědčená. To nejsou urážky. Dunningův–Krugerův efekt se tomu říká.
Pamatujte totiž na známý bonmot Miloše Zemana, který připisuje Winstonovi Churchillovi, že „jen idiot nemění názory“. A referendum, ve kterém bychom rozhodli, by nám neumožnilo náš názor změnit. Nebo vy jste nejtěžší kroky svého života zvládli vždy na první pokus? Já ne!
