Článek
Já jsem ve vlaku nikdy s průvodčím konflikt neměla. Možná je to proto, že na nádraží chodím včas, vlak nedobíhám na poslední chvíli a jízdenku i s průkazem na slevu předkládám bez vyzvání. Ale po všech těch svých cestách musím říct, že lidé jsou různí. Nestíhají, nastupují bez jízdenky a mají problém prokázat se tím, co mají. Tak jako jedna studentka, sedící na sedadle naproti mně.
Jízdenky, prosím
Sedím si ve vlaku a asi za 10 minut přijde průvodčí. Ohlásí se vstupem do vagonu a požádá o přípravu jízdenek. Takže zašmátrám v kabelce, vyndám si jízdenku, průkazku na slevu a čekám, až ke mně dorazí. Když se tak stane, předkládám mu obojí, on vše zkontroluje, mile poděkuje a zrak obrátí na studentku naproti mně.
Ta nejprve začne šmátrat v kabelce a hledat jízdenku. Když se jí to podaří, podá ji průvodčímu. Ten ji vzápětí vyzve k tomu, aby předložila také průkazku na slevu. Studentka protočí očima a začne v kabelce znovu hledat. A trvá jí to — na můj vkus i docela dlouho. Uběhne dobrých několik desítek vteřin, než ji najde a podá už celkem nervóznímu průvodčímu.
Mějte připraveno
Vše je v pořádku, přesto si průvodčí neodpustil poznámku, že příště by ta průkazka měla být spolu s jízdenkou připravena předem. V tu chvíli se ale zcela nemístně až arogantně ohradila studentka, že nechápe, proč by to dělala. Že ji nebude přece hledat zbytečně — prý se jí už několikrát stalo, že ji průvodčí vůbec nechtěl. Tak prý proč by si zbytečně měla přidělávat práci.
A tohle průvodčího viditelně rozhodilo, rozčílilo, až začal na dívku křičet, co že si to dovoluje. Že má mít jízdenku i doklad automaticky připravený. Že on není ve vlaku od toho, aby se každého — desítek lidí v každém vagonu — tázal, kterým je zatěžko vytáhnout z peněženky tu průkazku automaticky.
Pokrčila rameny
Slečna se na něj jen podívala, pokrčila rameny s tím, že to není její problém a že je od toho placený. Viditelně rozhozený průvodčí už nevěděl, co má dělat. Zakroutil hlavou, zamumlal něco o nevychované mládeži a odešel k dalším cestujícím. A když ani ten neměl průkazku připravenou, situace se opakovala. Zase průvodčí neudržel své nervy na uzdě.
No, na jednu stranu ho chápu — musí to být frustrující se tisíckrát denně ptát na něco, co má mít cestující připraveno. Na druhou stranu se divím, že si ještě nezvykl, a hlavně: on je ten, kdo by se měl chovat jako profesionál.
