Článek
Kavárny s dětským koutkem jsou fajn místa. Občas je navštěvujeme, je to pro mě i pro děti skvělé vybočení ze stereotypu. Já si dám kávu a třeba zákusek, děti si pohrají na novém místě, s jinými hračkami, trochu se otrkají v kolektivu.
V našem okolí máme několik takových podniků a jeden z nich jsme se rozhodli po delší době navštívit. Specifikem téhle kavárničky je, že je samoobslužná. Všechno si objednáváme přímo u barového pultu a ke stolku si to odnášíme sami. Kavárna to kdysi vysvětlovala tím, že v místě plném dětí nechce riskovat, že obsluha polije kávou nějaké rozjívené dítě. A já to respektuji. Když se něco stane, vyřeší si to dospělí mezi sebou a nebudou do toho zatahovat obsluhu či celý podnik. Je to jen a pouze odpovědnost jednotlivce – tedy rodiče, který přišel s dítětem na kávu a za hraním.
Jdu si pro kávu
Dítě odvádím do dětské části a sama se jdu postavit do fronty pro kávu, s tím, že si ji pak odnesu ke stolečku a budu děti pozorovat. Vybrala jsem si ovšem tu nejhorší chvíli: u barového pultu se zrovna vytvořila znatelná fronta a chudinka brigádnice na obsluze byla na všechno sama. Přesto jí to šlo celkem od ruky.
Pustíte mě, jsem starší osoba a mám tu vnuka
Už jsem byla skoro na řadě. Ohlédnu se za sebe a vidím, že tam stále čeká několik lidí, těšících se na svou kávu. A v tu chvíli zaslechnu větu: „Pustíte mě, jsem starší osoba a mám tu vnuka?“
Otočím se, jestli to náhodou není směřováno na mě. Naštěstí ne. Paní to říká mladému tatínkovi, který uzavírá frontu. Mladík se na seniorku jen s úsměvem otočil a řekl větu, po které jsem vyprskla smíchy: „Ne, tady nejste v autobuse, babi.“
Jestli si pak ještě něco vyměnili, netuším, protože jsem se konečně dostala k pultu a chrlila svoji objednávku. Když jsem odcházela s kávou, paní tam stále stála za mladíkem, takže tuhle výměnu názorů patrně vyhrál on.
Nemám problém někoho pustit, ale…
V autobuse, tramvaji, trolejbuse, vlaku či metru nemám sebemenší problém pustit starší osobu sednout. Klidně jí uvolním i místo na lavičce v parku, pustím ji před sebe ve frontě u kasy, když má malý nákup.
Ale v kavárně? Myslím, že pokud má člověk sílu a energii na to, aby vyrazil se svým vnukem ven, dokázal ho ohlídat a pak zase v pohodě došel domů, jistě zvládne i pár minut čekání ve frontě na kávu. Úcta ke starším ano, ale všechno má své meze.
