Škola vlastních chyb má nejlepší výsledky, ale nejdražší školné

Výchova dítěte může probíhat různými způsoby. Někdo dítěti vyšlapává cestičku, jiný ho nechá růst jako dříví v lese. Někdo zvolí cestu autority a fyzických trestů, další aplikuje volnou nebo respektující výchovu. Do toho všeho ještě vstupují naše city, pocity a zkušenosti. Výsledkem je, že žádné dvě výchovné metody nemusí být stejné – a to je dobře.

Různé výchovné metody mají své výhody i nevýhody a každá z nich může na dítě působit jinak v závislosti na jeho osobnosti a situaci v rodině. Autoritativní výchova, která kombinuje pevné hranice s láskyplnou komunikací, bývá často považována za vyvážený přístup. Děti získávají jasná pravidla a očekávání, ale zároveň mají prostor pro vyjádření svých názorů a pocitů. Tato metoda podporuje rozvoj sebedůvěry, odpovědnosti a schopnosti řešit problémy. Nevýhodou může být, že pokud rodič nemá dostatek trpělivosti nebo empatie, děti mohou pociťovat tlak, což vede ke stresu nebo vzdoru.

Autoritářská výchova klade důraz na přísnou disciplínu a poslušnost. Výhodou této metody je, že děti se naučí respektovat autority a dodržovat pravidla, což může vést k lepší disciplíně a organizaci. Na druhou stranu tento přístup může potlačovat dětskou individualitu a kreativitu. Děti vychovávané tímto způsobem často cítí nedostatek láskyplné podpory a mohou se stát buď příliš submisivními, nebo naopak agresivními jako reakce na přílišnou kontrolu.

Liberální výchova, která se zaměřuje na volnost a minimum omezení, má své klady zejména v rozvoji samostatnosti a sebevyjádření dítěte. Děti mají možnost zkoumat svět podle vlastních pravidel a objevovat své zájmy bez pocitu tlaku. Tento přístup podporuje kreativitu a sebevědomí. Na druhou stranu děti mohou postrádat jasné hranice, což vede k problémům s disciplínou a obtížím v situacích, kde je třeba dodržovat pravidla a normy. Mohou také mít problémy s převzetím odpovědnosti nebo s autoritami ve škole a v dospělosti.

Permisivní výchova, která kombinuje lásku s minimem pravidel, podporuje dítě v jeho rozvoji, ale často vede k nedostatku struktury. Výhodou je, že děti cítí podporu a bezpečí, ale nevýhodou může být nedostatečný rozvoj schopnosti řídit své chování, což může vést k problémům se zvládáním stresu nebo konfliktů v dospělém životě.

Jednou z nejzajímavějších výchovných metod je ta, kde se dítě učí z vlastních chyb. Dítě dostává určitou volnost v tom, co dělá, a samo zjišťuje, co je dobře a co špatně. Zní to jako skvělá metoda, ale i ta má svá rizika. Je třeba nastavit mantinely. Je sice fajn, že dítě zjistí, že v lednu v sandálech a krátkém tričku chodit nemůže, ale několikatýdenní nemoc asi nebude ta pravá zkušenost.

Na druhou stranu, pokud nehrozí velké nebezpečí, škola vlastních chyb může být tou nejlepší možnou výchovou. Je to jako ve filmu Obecná škola – můžeme tisíckrát říkat, že zmrzlé zábradlí se nemá olizovat, ale teprve vlastní zkušenost nás přesvědčí o tom, že je k tomu důvod.

Škola vlastních chyb je tou nejlepší výchovnou metodou, ale má bezpochyby nejdražší školné. A to nejen v dětském věku, ale po celý náš život. Co se naučíme v dětství, nás provází pořád. Někteří lidé volí raději jistotu než riziko, protože se bojí ztrát. Jiní naopak riskují, ačkoli vědí, že to nemusí vyjít.

A když to opravdu nevyjde, přijdou o spoustu věcí. Ale získají nové znalosti a zkušenosti, které je posunou dál. A nakonec si možná řeknou, že tohle drahé školné za to stálo.

Zdroj: https://is.muni.cz/elportal/estud/pedf/ps09/uvod_ped/web/prostredky.html