Článek
Samoobslužné pokladny opravdu nejsou žádné ďábelské stroje, aby se jich lidé museli nějak bát. Stačí si to vyzkoušet a člověk zjistí, že na menší nebo běžný nákup je to ideální. Nejsou tam obvykle fronty, nákup je namarkovaný rychle, a navíc si můžete dělat vše svým tempem. A je zajímavé vidět, že už k nim nechodí jen mladší generace, ale sem tam u nich potkám i nějakého seniora.
Bylo vidět, že neví
Jednoho takového jsem u samoobslužné pokladny potkala před pár dny. Byl hned vedle mě. Když jsem ho viděla, říkala jsem si: skvělé, ten je ale pokrokový, to je dobře. A pak jsem si všimla, že má v ruce sáček s pečivem a nějak tápe, co s tím. A tak jsem se rozhodla, že mu pomůžu, poradím. Pozdravila jsem ho, usmála se na něj a nabídla pomoc.
A hned ji přijal, nebyl si jistý, jak to má udělat se svým pečivem. Měl totiž v sáčku dva druhy. Náhodou tohle vím: zadat zvlášť a až potom „to poslat“ na váhu a účtenku. Ukázala jsem mu, jak na to: zadala nejprve tři kusy jednoho druhu a potom dva kusy druhého druhu. A máte to.
Váha nesedí
Ukázala jsem mu, jak na to, ale když položil sáček na kontrolní váhu, nesedělo to. A pak jsem si toho všimla: omylem jsem klikla jiný počet kusů. Já jsem trubka, hned jsem se mu omluvila. Postup byl správný, ale tímhle jsem to zazdila — špatně jsem tam ťukla počet kusů. V tu chvíli jsem očekávala, že to senior pochopí. Že holt počká na obsluhu a vezme tuhle situaci jako věc, která se prostě stává. Ale on ne.
Za dobrotu, na žebrotu
Když zjistil, že tam má chybu, že nemůže pokračovat a že musí čekat na obsluhu, naštval se. Ne na samoobslužnou pokladnu, ale na mě. „Co se mi do toho, ženská, pletete, když to neumíte,“ obořil se na mě. „Kvůli tomu, že se mi vnucujete pod ruce, tu teď budu bůhví jak dlouho, fakt díky,“ pokračoval v monologu na mou adresu.
Znovu jsem se omluvila, uznala chybu a vysvětlila, že to byl opravdu omyl. „To je mi prd platné,“ odpověděl mi. No, tak jsem si ho přestala všímat, dokončila svůj nákup a byla na odchodu. Toho opět využil a na mou adresu poslal vzkaz, že kvůli mé neschopnosti tu musí stát a čekat, zatímco já si jdu pohodlně domů.
Naposled
Jsem poučená, příště si budu radši všímat svého, než se snažit někomu pomoci. Ostatně, čím méně lidí bude k těm samoobslužným kasám chodit, tím lépe. Aspoň tam pořád nebudou fronty.
