Článek
Uznávám, že ideální cena je taková, za kterou je zákaznice ochotná koupit. Že tu funguje zákon nabídky a poptávky. Ale to ještě neznamená, že když mi něco připadá předražené, jsem příliš chudá. Podle mého názoru má všechno své meze, a i když bych si takového zboží vzhledem ke svému příjmu mohla dovolit hromady, neudělám to, protože je pro mě taková cena naprosto neakceptovatelná.
„Ne, madam, větrník za 160 Kč normální není.“
Dostala jsem chuť na sladké, a tak jsem vešla do cukrárny. Zastavila jsem se před vitrínou, do které jsem chvíli zírala. Zákusky vypadaly lahodně, ale když jsem očima sjela na cenovky, šly na mě skoro mrákoty.
Vyhlédla jsem si svůj oblíbený větrník, u kterého byla cenovka 160 Kč. Na výzvu, co si dám, jsem zareagovala dotazem, zda ten větrník opravdu stojí 160 Kč. Bylo mi potvrzeno, že ano.
S dodatkem, že je to „běžná, normální cena“. To mě trošku vytočilo. „Ne, madam, větrník za 160 Kč normální není,“ opáčila jsem. A protože jsem neměla náladu se hádat, rozhodla jsem se odejít a najít jiný „sladký svatostánek“, kde dostanu kvalitu za cenu, kterou já osobně považuji za normální.
Nakonec jsem skutečně našla, pochutnala si a v peněžence mi z oněch 160 Kč krásných 80 zbylo.
Chápu, ale neakceptuji
Ano, jsem přesvědčená, že větrník za 160 Kč je nejspíš kvalitní, bez náhražek. Stejně tak je mi jasné, že něco stojí zaměstnanci, energie i nájem provozovny. Je rozdíl ve výši nájmu, když máte cukrárnu na frekventovaném místě ve velkém městě, nebo někde na návsi v Horní Dolní.
Zároveň ale chci připomenout, že frekventované místo má nejen vyšší nájem, ale i větší návštěvnost — tudíž vyšší prodeje a větší obraty.
Chápu, že podnikání není charita a každý chce vydělat. A vzhledem k tomu, že cukrárna nezela prázdnotou, je dost lidí, kteří tu cenu prostě akceptovali. Prosím, to je v pořádku — já na ni měla opačný názor. I když bych si daný větrník mohla dovolit, nekoupila jsem si ho z principu, protože mi připadal předražený.
Nemám potřebu se s tím pak někde chlubit. Chtěla jsem jen trochu dobrého sladkého.
Dostala jsem, co jsem chtěla
A to jsem nakonec dostala. O pár ulic vedle, za poloviční cenu, a v kvalitě, která mi naprosto vyhovovala. Řeči o tom, že 160 Kč za větrník je „normální cena“, si paní prodavačka může strčit za klobouk.
Chápu, že v lokalitě, kde jsem byla, nemohou prodávat za 30 Kč jako někde na vesnici nebo v obchoďáku, kde ty výtvory často mívají pochybnou kvalitu. Ale když o pár ulic dál dostanu chutný, kvalitní větrník za polovinu, těžko mluvit o dvojnásobku jako o „normální“ ceně.
Je to jejich cena, budiž. Ale rozhodně ne „normální“. Stejně jako optimální cenu určuje zákon nabídky a poptávky, určuje normální cenu i konkurence v okolí. Taky neakceptujeme, že normální cena rohlíku je 15 Kč, když se v celém okolí konkrétního podniku prodává třikrát levněji.
