Článek
Mluvili jsme o tom několikrát, hodně často. O tom, že až bude opravdu stará, že by mohla jít do domova seniorů. Že tam o ni bude lépe postaráno, že se tam bude mít lépe. A protože věk nezastavíme, nastal ten čas, kdy si to tam šla alespoň obhlídnout, podívat se, jak to tam vypadá, jak to tam funguje, kde by bydlela a co vše by jí bylo k dispozici.
Profesionální úroveň
Je třeba říct, že z hlediska profesionality a úrovně byl tenhle domov důchodců naprostá špička. Stačilo se projít po prostorách a bylo jasné, že tady to prostě funguje, tady tomu není co vytknout. Ano, udělalo to dobrý dojem, tady by se moje maminka měla určitě dobře ve smyslu, že by zde o ni bylo dobře postaráno. Pod jednou střechou by měla naprosto vše, co by potřebovala. Mohla by využívat různých dobrovolných služeb nebo žít svým životem jako doposud. Jen ne v panelákovém bytě, ale naopak v menším bytečku v rámci komplexu „důchoďáku“.
Ale ti lidé
Profesionální, na úrovni, na tom jsme se s maminkou shodli. Ale potom jsme viděli i mnoho klientů domova důchodců. Spoustu babiček a dědečků a řeknu vám, nebyl to moc pozitivní pohled. Já vím, zestárneme všichni, ale člověk si zde tak nějak uvědomí, co ho čeká. Zdravotní problémy, problémy s chůzí, nutnost být odkázaný na pomoc ostatních.
Já vím, že stáří patří k životu a zdravotní problémy také. Ale když to všechno člověk vidí v takto velké koncentraci na jednom místě, je to dost depresivní. Je to běžná součást života, ale mě z toho bylo bohužel smutno. I když vím, že o ty lidi je dokonale postaráno, nepůsobí to veselým ani příjemným dojmem.
Já tady nechci být
Když jsme s maminkou odcházely k autu, viděla jsem, jak jí najednou vyhrkly slzy do očí a začala mluvit o tom, že tam být nechce. Že se tam necítí dobře, že je to všechno depresivní, že by každý den, každou minutu viděla, jak dopadne. Radši bude dál ve svém bytě v paneláku, vídat se se svými kamarády, zdravit se se sousedy, vítat se s rodinou.
Vzalo jí to, hodně jí to vzalo, protože přímo viděla, jaká jednou bude. A nechce to mít denně na očích. Ani já nechci, aby to na očích měla. A shodly jsme se, že službami a vedením je to sice fajn místo, ale emočně by to nedávala ani ona, ani já, kdykoliv bych k ní přišla na návštěvu. A že k ní chodím opravdu celkem často.
