Článek
Sousedské vztahy, to je problém. Člověk by musel bydlet na samotě, kilometry od lidí, aby měl skutečný klid. Jinak mohou hrozit komplikace. A je úplně jedno, jestli bydlíte v paneláku, v bytovce, nebo v rodinném domě, který s někým sousedí. Když chytnete problémového člověka, nastávají komplikace, které se mohou táhnout i dlouhé roky. Dokud to jedna strana nevzdá a neodstěhuje se.
Mladí versus staří
Ty problémy mohou vznikat z různých důvodů. Poměrně časté jsou různé mezigenerační střety. Že si senioři nesednou s mladými lidmi, to není nic neobvyklého. Každý má jiný životní styl, jiný pohled na svět i denní režim.
Nesednout si ale mohou klidně i lidé, kteří jsou od sebe třeba jenom 15 let. A to je náš případ. Zatímco my už máme dvě děti a rodinu, náš soused je mladý muž, který se rád baví. K jeho životnímu stylu jsme tolerantní, a tak očekáváme, že on bude tolerantní k tomu našemu, rodinnému. Bohužel, neděje se tak.
Hlučné děti
Ano, to je možné. To plně chápu. Děti nejsou celý den u televize a doma si hrají a dovádí. Když jdeme po chodbě ven, nejsou potichu. Něco štěbetají, smějí se, mohou povykovat. Jasně, že je to slyšet do jednotlivých bytů, to je běžná věc. Ale nikdo si nestěžoval. Patrně proto, že to jsou prostě děti a hlavně to není nijak neúnosné. Naše děti nejsou nevychované, prostě jsou jen veselé a užívají si život. Proč bych je v tomhle měla omezovat?
Ruší mě to
Pochopila bych, kdyby za mnou přišel jakýkoliv jiný soused nebo sousedka. O některých ani nevím, že u nás stále bydlí. Potkávám je opravdu jenom nárazově, jsou jako myšky jak doma, tak na chodbě. Ano, tito mají největší právo si stěžovat. Oni nikoho neruší a bylo by pochopitelné, že stejný přístup očekávají od ostatních partají. Ale nikdy nepřišli, nikdy neměli výtky. A když se potkáme, jsou milí, příjemní, mají radost ze života. Netváří se, že by jim naše dítka vadila.
Ale potom je tu ten náš dvacetiletý mladík se svým divočejším životním stylem. A toho naše děti ruší. Jak ve chvíli, kdy si hrají doma, tak ve chvíli, kdy jsou na chodbě. Ano, může to být slyšet, to nepopírám. Ale každý by si měl zamést nejprve před vlastním prahem.
Začněte u sebe
Na jeho výtku jsem měla jasný a rychlý argument. Připomněla jsem mu jeho pravidelné návraty domů v podroušeném stavu, kdy hlučí na chodbě a „budí celý barák“. Připomněla jsem mu jeho večírky, kdy domem duní hudba a je slyšet povyk opilých, dobře se bavících hostů.
Milý mladý muži, tohle všechno my tolerujeme. Nikdy jsme vám to nepřišli říct. Tak buďte tak laskav a tolerujte i vy nás. Pokud máte s našimi dětmi problém, začněte nejprve u sebe. Až budete 24 hodin jako pěna, budou vaše stížnosti na hluk oprávněné. Do té doby je to, v řeči sportovní terminologie, 1:1. Vy děláte bordel přes noc, my jsme více slyšet přes den. Chápu, že vás to ruší, když vyspáváte kocovinu, ale že je vám blbě a nemáte jinou zábavu než se válet s kýblem na gauči, za to já nemohu.
