Článek
Pozvat tchyni na oběd? To asi každý ví, že není ideální. Klobouk dolů všem ženám, které mají se svou tchyní skvělý vztah. Já to tak úplně dokonalé nemám. Sice nejsme na ostří nože, ale ona se prostě chová jako ta typická maminka mého partnera. Nic, co udělám, jí není dost dobré. S tím prostě už tak nějak počítám.
Nedělní oběd
Je jasné, že kdykoliv ji pozvu na oběd, neobejde se to bez kritiky. Vždycky si na tom prostě něco najde, vždycky bude tvrdit, že něco není v pořádku. Ať se snažím sebevíc, pokaždé přijde s něčím, že by to udělala jinak, že jsem to měla vařit jinak, že ještě nemám v kuchyni takovou praxi. Prostě typické remcání, i když vím, že se mi jídlo povedlo.
A teď jsem se rozhodla, že jí dám určitou lekci. Že jí naservíruji jídlo, které bude dokonalé. Na které nebude mít co říct. Tedy, běžný člověk by na něj nic neřekl, protože mu bude chutnat. Ale ona? Ta začne šťourat jen proto, že jsem to vařila já. Nebo že bych to nevařila?
Jak vám to chutná?
Já se rozhodla, že nic vařit nebudu. Že si jídlo objednám z restaurace. Ne z nějaké obyčejné, ale fakt dobré, kvalitní, kde vaří skvělý šéfkuchař, jehož jméno není úplně neznámé. Zavolala jsem tam a neměli problém s tím, že mi jídlo zabalí tak, abych ho doma mohla i bez problémů naservírovat. Zvolila jsem něco, co neztrácí na kvalitě, takže vývar a svíčkovou. To je na odnos domů a následné servírování ideální.
Nandala jsem to své „mamince“, která už u polévky měla nějaké připomínky. Přitom vývar byl naprosto dokonalý, skvělý, neměl chybu. Potom svíčková – opět skvělá. Omáčka, knedlíky i maso. Ale ona si zase něco našla. A začala mě poučovat, že bych to měla dělat jinak, že jsem tam něčeho dala moc, jiného zase málo.
Já to nevařila
A když se vypovídala, tak jsem se na ni podívala a říkám jí, že já jsem to nevařila. Ona vykulila oči, nechtěla mi věřit. Tak jsem jí řekla, odkud to jídlo je. Že z dobré restaurace, od špičkového kuchaře, kde mi to zabalili a já si to doma jen ohřála. A že si rozhodně nemyslím, že by se tím ohřevem ta omáčka nebo polévka zkazila, to vůbec ne. A že mi to přijde naprosto dokonalé.
Když jsem tohle dořekla, seděla tchyně jako opařená. Dojedla svou porci a od té doby neřekla ani slovo. A to ani na kávu, ani na bábovku, kterou už jsem pekla já sama. Myslím, že jsem ji dokonale vyškolila a ukázala jí, že nekritizuje objektivně, ale jen proto, že mě nemá úplně v lásce. Fajn, já se s tím smířím, ale ať je férová. To je základ.
