Vzali se, pořídili si dítě, rozvedli se. A pak to vše zopakovali zase znovu

Najít si partnera může být někdy pořádný oříšek. Někdo má vysoké nároky, někdo nízké, u jednoho zafunguje první dojem, u druhého ne. Další pár zase po měsících či letech zjistí, že už si nerozumí tak jako dřív – a rozejde se či rozvede.

A to je v pořádku, takový je život. Někdo je single, jiný zadaný. Jeden je šťastný, druhý nešťastný. Jeden je věrný, další nikoli. Tak to zkrátka bývá. Většinou se ale stává, že když se dva lidé rozejdou (nebo rozvedou), už si k sobě znovu cestu nenajdou. Vždy si totiž v mysli vybaví důvod původního rozchodu, najdou si jiného partnera a začnou žít nový život. I když… nikdy neříkej nikdy.

Nejprve přišla zamilovanost, pak vztah a nakonec manželství. Takový byl život mé kamarádky ze základky. Manželství klapalo a narodilo se jim dítě. Několik let bylo vše v pohodě, ale pak to začalo skřípat. Postupně to došlo až k rozvodu. Dva lidé, kteří se kdysi milovali, se najednou začali nesnášet. A tak nezbývalo nic jiného, než aby soud jejich trápení oficiálně ukončil.

Po rozvodu si pár let žili každý po svém. A pak se k sobě vrátili. Zase přišla zamilovanost, chození, společné bydlení. Člověk by řekl, že teď už to ukončí jen volnějším soužitím. Jenže oni se znovu vzali. A ani tím to neskončilo – pořídili si další dítě. Tak teď jen čekám, kdy tahle „rodinná idylka“ zase skončí a jestli dojde na další rozvod. A případně jestli by potom přišla „do třetice všeho dobrého i zlého“?

Je to nejen neobvyklé, ale i hodně zvláštní. Buď člověk před rozvodem neudělal všechno pro to, aby vztah zachránil, nebo chtěl ještě nějaký čas žít single, nebo snad po rozvodu zjistil, že nikoho lepšího nenajde? Všechny tyto důvody mi přijdou poněkud nepochopitelné a nesmyslné.

Měla jsem řadu vztahů, které skončily rozchodem, a pokaždé k tomu byly pádné důvody – negativa převažovala nad pozitivy. Nedokážu si představit, že bych potkala své ex a znovu s nimi začala. A to i v případech, kdy rozchod proběhl v klidu.

Je naivní myslet si, že se lidé mění. Ne, nemění. Jejich chování, jednání, vzorce – to se tvoří klidně desítky let, a podílí se na tom výchova, společnost a prostředí, v němž žijí. Že by se někdo zásadně změnil za rok nebo dva? Že by se stal úplně jiným člověkem? Podle mě ne.

Možná se dotyčný zvládne chvíli přetvařovat, snažit se zakrývat své původní sklony a chovat se jinak. Ale dřív nebo později se zase projeví jeho pravá povaha. A je jedno, jestli je to alkoholik, násilník, budižkničemu nebo lenoch. Bude se chovat stejně. A tak jen zvědavě čekám, kdy se má kamarádka se svým partnerem rozvede podruhé. Dávám tomu rok, maximálně dva.