Článek
Na jednu stranu žijeme ve svobodném světě a můžeme si se svými penězi dělat, co chceme. Můžeme si koupit to, po čem toužíme, co uznáme za vhodné. Na druhou stranu ale můžeme narazit na zákony, které nás v naší svobodě přece jenom trochu omezí. Asi nikdo nebude namítat nic proti tomu, že zbraň si může koupit jen ten, kdo získá zbrojní průkaz. Jde přece o bezpečnost. To je jasné.
A co když jde o ekologii?
Kdyby se takové omezení týkalo ekologie, byli byste pro, nebo proti? Kdyby to mělo zachránit planetu, přijali byste omezení v tom smyslu, že by vám někdo zakázal vlastnit auto? Pokud si myslíte, že něco takového je nereálné, zbystřete.
Podívejme se pět let zpět, do roku 2019, kdy několika britským poslancům skutečně přišlo, že vlastnictví auta nemůže jít ruku v ruce se snižováním emisí oxidu uhličitého. Tamní Výbor pro vědu a technologie jasně uvedl, že pokud chce být Velká Británie do roku 2050 uhlíkově neutrální, je třeba přijmout jasná opatření a pravidla týkající se vlastnictví aut.
Jízda versus výroba
Auto, které stojí, pochopitelně nic neprodukuje. Mohlo by se tedy zdát, že návrh na omezení vlastnictví auta postrádá logiku. V praxi by bylo de facto jedno, zda dva lidé používají každý své auto, nebo si během dne prostřídají jedno společné. Do ovzduší by se vypustilo stejné množství emisí, protože ujeté kilometry by byly stejné, a nezáleželo by na tom, zda by byly uskutečněny ve dvou autech, nebo v jednom.
Je tu však druhý aspekt – výroba. A zde už logika omezení vlastnictví auta smysl dává. Výroba auta není „čistá záležitost“. Je s ní spojena celá řada škodlivin. Z tohoto pohledu dává zákaz vlastnictví auta smysl. Když by auta byla sdílená, logicky by se vyrobilo méně vozidel, a příroda by tak byla méně zatížena. Proti tomuto nelze nic namítat.
Chtěli byste to?
I když z ekologického pohledu může mít zákaz vlastnit auto logiku a může vést k výrobě menšího počtu aut, je třeba vzít v úvahu i komfort každého z nás. Sama občas využívám sdílená auta, kola nebo koloběžky, a málokdy je to tak pohodlné, abych měla daný dopravní prostředek přesně tam, kde ho potřebuji, nebo abych ho mohla ponechat tam, kde se mi to hodí. Život se mi tím komplikuje. Pokud bych se nemohla spolehnout na vlastní auto, byl by to pro mě velký problém. I když v zákazu vlastnictví aut určitou logiku vidím a je ospravedlnitelná, nemělo by se zapomínat na lidský komfort. A ten nařízená sdílená auta prostě nepřinesou. Je to krok zpátky.
