Článek
Je mnoho sbírek, na které nemám problém přispět – ať už jde o akci celostátní, zaštítěnou známou organizací či osobností, nebo o lokální projekt, který dobře znám a vím, komu a kde pomáhá. Nejčastěji pošlu peníze na účet nebo přes dárcovskou SMS. Ale dát peníze někomu přímo na ulici? To jedině v případě, že by šlo o opravdu známou organizaci a brigádník by na mě udělal vyloženě dobrý dojem. Tentokrát se to však nestalo.
Paní, přispějte, prosím
Jdu nakoupit do supermarketu a před vchodem mě osloví mladík, asi dvacetiletý, který na první pohled působí dost pochybně. Nejdřív jsem si myslela, že žebrá o peníze na cigarety. Jenže v ruce držel jakousi podivně přelepenou kasičku a na krku měl podomácku vyrobenou jmenovku. Co teď?
Než jsem se vzpamatovala, vychrlil na mě, že zastupuje jakousi organizaci – občanské sdružení – které pomáhá dětem v dětských domovech a kojeneckých ústavech. A když přispěju aspoň 70 Kč, dostanu prý malinkou magnetku jako výraz vděku. Ano, i ta magnetka vypadala, jako by si ji vyrobil doma o víkendu a v pondělí s ní vyrazil na „výběr“.
Na pochybné sbírky nedávám ani korunu
Chtěla jsem se rychle vyvléknout, ale on mi téměř zatarasil cestu, jako by mě nechtěl pustit dál, dokud nezaplatím. To mě naštvalo, takže jsem ze sebe vychrlila: „Zapomeňte, na pochybné sbírky nedávám ani korunu.“ Mladík jen zakroutil hlavou, ani se nerozloučil a nakonec mi uvolnil cestu. Já mohla konečně pokračovat do obchodu a on hned oslovoval další lidi.
Uvnitř jsem rovnou upozornila ochranku, že se před jejich pobočkou někdo takový pohybuje a vybírá peníze. Neměla jsem čas zjišťovat, zda je ta sbírka opravdová, ale ochranka supermarketu si to může klidně prověřit – je to jejich práce. Ať si klidně zavolají policii a vyřeší to. Já jako oznamovatelka opravdu nemám čas někde dlouhé minuty čekat, než se všechno vysvětlí.
Proč vůbec existují?
Když jsem se vracela z nákupu, neviděla jsem tam ani člena ochranky, ani toho mladíka. Možná řešili něco jiného, možná byl mladík zrovna na svačině. Nechápu ale jednu věc – proč tyhle malé, pochybně působící sbírky vůbec existují? Mají šanci vybrat nějakou výraznou částku v konkurenci větších, známějších projektů?
A když už chtějí pomáhat lokálně, proč se nesnaží o to, aby byli známí, aby působili profesionálně, aby jejich brigádníci nevzbuzovali pochybnosti? Pak by možná šlo o jednu z těch sbírek, kterou bych ráda podpořila i na ulici. Ale takhle? Když ani za minutu nevím, jak se jmenují, nemají web a já nemám žádnou jistotu, že peníze skončí tam, kde slibují?
A jak dlouho asi budou fungovat, když se skoro každý zachová jako já. Zbytečně zakládají organizaci, zbytečně shánějí brigádníky a nakonec odradí i ty. Jestli chtějí peníze, musí přesvědčit, že jsou féroví. A podivnou kasičkou, zvláštní jmenovkou, amatérskou magnetkou a nedůvěryhodně vyhlížejícím brigádníkem dosáhnou leda opačného efektu.
