Článek
Kdo by nechtěl vyhrát v nějaké soutěži. Každý z nás se občas něčeho účastní. Obvykle si vybíráme takové soutěže, které nejsou až tak složité na účast a kde je výhra, která by nás opravdu potěšila. Někdy si vsadíme loterii, nebo zavoláme do rádia či napíšeme komentář na sociální síti. A v tu chvíli máme na pár týdnů vystaráno. Ne však, pokud jsme profesionální soutěžilky.
Kdo je to soutěžilka?
Pokud jste tohle slovo nikdy neslyšeli, začneme trochou osvěty. Soutěžilka je žena, jejíž smysl života je v tom účastnit se soutěží. Stále nějaké hledá, stále se do nich zapojuje. Od rána do večera, bez ohledu na výhru. I kdyby to měly být pánské slipy, soutěžilka jde do toho po hlavě.
Častým znakem soutěžilek je i to, že jsou to matky na mateřské dovolené. Často je vidíte pouze s telefonem u obličeje, protože soutěž (na rozdíl od dítěte) přece nepočká. Zda máte nějakou soutěžilku v přátelích na sociálních sítích, poznáte to také velmi snadno. Její profil je plný různých nasdílených příspěvků slibujících až pohádkové výhry.
Den začíná, jdeme na to
Soutěžení, to je řehole. Vše musí začít hned ráno. Prolítnout sociální sítě, webové stránky a zjistit, kolik nových soutěží se zde objevilo. Tahle kontrola ale musí přijít ještě několikrát denně, soutěže přibývají průběžně a žádná nesmí uniknout. Ta soutěžilka, která má trochu vyšší IQ, si buď pamatuje, kde včera skončila, nebo si to alespoň zapsala. Ta hloupější neví nic, a tak zbytečně ztrácí čas účastí v soutěžích, kterých se účastnila už včera.
Rychle, ať jich stihnu co nejvíc
Vyplnit a odeslat formulář, dát „lajk“ příspěvku na sociální síti, napsat komentář, nasdílet informaci, označit přítele. To je dnešní rutina internetových soutěží a také rutina soutěžilek. Je úplně jedno, jaké jsou podmínky soutěže a co je třeba splnit. Soutěžilka v rámci spěchu nic důkladně nečte, jedná rychle, automaticky a intuitivně, tak jako každá předešlý den. Za den zvládne i několik desítek interakcí. A tak to jde den za dnem.
Já to opravdu potřebuji
Ty zkušenější soutěžilky moc dobře vědí, že hra na city zabírá. A tak neváhají přijít se srdceryvným příběhem o tom, proč právě jim by daná výhra udělala radost. Jsou schopné napsat že drží několik měsíců hladovku, protože nemají žádný hrnec, či že se brodí po kolena v odpadcích, protože nemají vysavač. Nebo že 50 let nebyly na dovolené, spí na zemi, perou u řeky na kameni a oblékají se do lopuchových listů. Příběh je pochopitelně vždy šikovně napasován na to, co se zrovna vyhrává.
Matematika je jasná
I podprůměrná soutěžilka dobře ví, jak funguje statistika. Když se účastní jenom sama za sebe, moc šancí jí to nedává. A tak obratem využívá emaily a kontaktní údaje celé rodiny, aby zvýšila svou šanci na výhru. Ti zkušenější mají i fiktivní emaily a identity, účty na sociálních sítích. Čím víc účastí v jedné soutěži, tím lépe lze pravděpodobnost naklonit na svou stranu. Tohle si spočítat dokážou, ale aby vyšly s rodinnými financemi, to už ne…
Hurá, vyhrála jsem
A potom jednou nastane ten den. Po týdnech a měsících denní řehole se dostaví konečně ten úspěch. Výhra. Konečně. A co na tom, že je to výrobek v ceně pár stovek, na který by si soutěžilka mohla klidně vydělat za pár hodin na brigádě. A těch ušetřených několik desítek hodin věnovaných soutěžení mohla pečovat o své dítě. Ale koupit si věc za vydělané peníze, je něco úplně jiného než ji vyhrát. Tady jde veškerá logika stranou.
Cesta ke krachu
Nejenom, že je soutěžilka celé dny přilepená k mobilu a že mnoho soutěží existuje jenom kvůli sběru osobních údajů. Tyhle soutěžilky mají často nakročeno i k pořádným finančním problémům. Jsou přesně tou cílovou skupinou, na které cílí soutěže, kde je nutné odeslat i speciální SMS. Ano, myslím ty Premium SMS, které z vašeho paušálu rázem odečtou i desítky korun.
A to je ještě ten lepší případ. Ten horší jsou vyloženě fiktivní, podvodné soutěže. Kde je cílem jediné – dotlačit soutěžícího k tomu, aby zadal číslo své platební karty. A potom se na účtu soutěžilek začnou dít věci. Takže milé dámy, hlavně opatrně!
