Článek
Moje tchyně je přesně tou ženou, na kterou se dělají ty různé vtipy a podle které vznikají ty negativní názory. Ona si myslí, že dělá všechno nejlépe a že jen a pouze její syn, tedy můj partner, je ten nejlepší na světě. No, budiž, holt má takovou povahu a je to její názor. Ale mohla by se někdy krotit.
Rodinný oběd
Nemám problém pohostit širší rodinu, nemám problém pro ně i uvařit. Pravda, je to trocha stresu, trocha nervů, ale není to nic, co bych vyloženě nezvládala. A tak, když se rozhodlo, že bude velký rodinný oběd u nás, souhlasila jsem. Však je to fajn, sejít se takhle u jednoho stolu.
Vsadila jsem, jak jinak, na osvědčenou klasiku. Domácí polévku, vývar s knedlíčky, a jako hlavní chod svíčkovou s knedlíkem. Nejenom, že tohle je na rodinný oběd takový osvědčený standard, ale také si myslím, že obojí umím dost dobře. Nikdo si nikdy nestěžoval a každý si pochutnal.
Ukaž, jaké to máš?
Den D nastal. Já stála od rána v kuchyni a ladila vše na dokonalý oběd. Hosté se postupně scházeli a, když došla tchyně, hned se hrnula ke mně do kuchyně. No, to jsem byla štěstím bez sebe, pomyslela jsem si. Ale co, nechci se hádat, nechci vytvářet konflikt. A tak jsem ji nechala, ať si vezme lžíci a začne ochutnávat.
A jak reagovala? Tak, jak jsem čekala. Nic nepochválila a jak u polévky, tak u omáčky začala kritizovat, že tomu něco chybí, že to není úplně doladěné, že by to ještě něco potřebovalo. No, to by nebyla ona, aby nespustila tyhle moudra. Přitom já byla spokojená.
Ukaž, mám víc zkušeností
Nejdříve to zkritizovala a pak se vyloženě chopila iniciativy, že mi to vylepší. Začala sypat sůl do polévky, lít ocet a smetanu do svíčkové s tím, že mi to doladí k dokonalosti. Snažila jsem se jí vysvětlit, že jsem spokojená, ale ona se nedala. Prostě si to musela dělat dle svého a moje jídlo, na kterém jsem celé dopoledne dělala, si přetvářela k obrazu svému.
Máš to nějaké jiné
Nastala chvíle servírování. Když jsem ochutnala, co z toho tchyně vytvořila, zamračila jsem se. Nebylo to vyloženě nepoživatelné, ale nebyl to žádný zázrak. No, teď už to neopravím. Začala jsem servírovat a hosté se u polévky i hlavního chodu shodli – „Máš to nějaké jiné než jindy,“ znělo z jejich úst. Já nechtěla dělat rozbroje, tak jsem mlčela o tom, kdo za to může.
Ale tchyně, ta nemlčela. Hned se ujala slova. „No jo, je ještě mladá, nemá tolik zkušeností, musí se to pořádně naučit, aby byly její obědy dokonale chutné,“ řekla před celým stolem. A já myslela, že jí tu omáčku snad hodím do obličeje. Přede všemi mě ztrapnila, velmi mě ranila, přitom strůjkyní tohoto fiaska byla jen a pouze ona.
