Článek
Jak legálně cestovat hromadnou dopravou? Jednoduše tím, že si koupíte jízdenku. Možností je dnes celá řada. Základem je stále tištěná jízdenka, kterou si označíte v konkrétním voze. Tento způsob je ale už trochu historický, a není divu, že od něj některá města upouštějí. Modernější variantou je nástup pomocí platební karty přímo ve voze, nebo si jízdenku koupit přes aplikaci. Další možností je SMS jízdenka. Ať už zvolíte jakoukoliv z těchto variant, vždy si kupujete jízdenku na určitý čas. V mém případě jsem jela pouze jedním autobusem, který mě měl podle jízdního řádu dovézt do cíle za 20 minut. Bohatě mi stačila půlhodinová jízdenka, a tu jsem si koupila.
Nákup v aplikaci má své mouchy
Proč hledat automat na tištěné jízdenky, proč otravovat řidiče, nebo složitě posílat SMS jízdenky? Já využila možnost aplikace. Ale i ta má své mouchy. Člověk by řekl, že jízdenka koupená v aplikaci začne platit okamžitě, od chvíle jejího objednání nebo zaplacení. To je proces, který trvá jen několik vteřin. Ale tak to bohužel není. Tato jízdenka začne platit až zhruba dvě minuty po jejím zakoupení, tedy zaplacení.
A to je ten problém. Na koupi jízdenky musíte myslet s předstihem. Došla jsem na zastávku, zkontrolovala odjezd podle jízdního řádu a s tříminutovým předstihem si koupila jízdenku. Po necelých dvou minutách byla platná. Za minutu měl autobus přijíždět. Zdálo se, že je vše v pořádku – nastoupím s platnou jízdenkou a její půlhodinová platnost mi na dvacetiminutovou cestu bohatě stačí.
Je tu zpoždění
Ale ouvej. Dívám se na hodinky, autobus už měl být tady, ale není. Ani v dálce ho nevidím. Tak čekám. V mobilu mám platnou jízdenku, na které mi postupně utíká čas. Rezerva sice ještě je, ale už se ztenčuje. Po několika minutách konečně autobus přijíždí. Zastavuje na zastávce, otevírá dveře a já nastupuji. Dle jízdního řádu má cesta trvat 20 minut, na jízdenku mi zbývá ještě 24 minut. Začínám být klidnější – tohle v pohodě stihneme.
Po deseti minutách ale vím, že to nestihneme. Autobus nabírá další zpoždění a mně je jasné, že mi jízdenka vyprší ještě během cesty. A co teď? Koupit si další jízdenku a zbytečně vyhodit peníze kvůli neschopnosti dopravního podniku? Nebo to risknout a těch pár minut jet načerno? Rozhodla jsem se pro druhou možnost a doufala, že nepřijde revizor.
A on přišel
Jako naschvál. Když jsem viděla, jak se robustní muž proplétá mezi cestujícími a ukazuje placku, bylo mi jasné, co se děje. Koupit si teď další jízdenku už nemá smysl. Bude u mě dřív, než začne platit. Jen bych vyhodila peníze. A tak jsem čekala na jeho příchod, vyzbrojená neprůstřelnými argumenty o svědomitém cestujícím a zpoždění autobusu.
Revizor ke mně přistoupil, ukázal mi odznak a já mu ukázala svou jízdenku, která mezitím vypršela. Ani jsem mu nedala šanci promluvit a hned jsem začala rychle vysvětlovat, že opravdu nejsem černý pasažér, ale člověk, který nemohl ovlivnit aktuální situaci v provozu. Dodala jsem, že pokutu platit nebudu, a pokud na ní trvá, sepíšeme vše a já to budu řešit s dopravním podnikem, i kdyby to mělo skončit u soudu a táhnout se to roky.
Nevím, jestli se mě začal bát, nebo pochopil mou svízelnou situaci, nebo se jen nechtěl hádat s rozzlobenou ženou. Nakonec uznal, že nejsem typický černý pasažér a že situace opravdu vznikla kvůli zpoždění. A nechal mě být. A pak že revizoři nejsou lidé. Ale stále si myslím, že tenhle byl spíš jen světlá výjimka.
