Článek
Jsou lidé, kteří na slevové aplikace doslova nadávají. Prý je to komplikované, prý je to diskriminace, prý to není pro každého. A já říkám: je to věc toho obchodu. Já to vítám, aspoň mám vše v mobilu, nemusím tahat v peněžence nějaké nesmyslné plastové kartičky. Problém ale může nastat, když zapomenu telefon. To se mi stalo teď a zjistila jsem, jaký problém to je.
Jenom pro pár věcí
Znáte to: jedete kolem supermarketu, a tak si řeknete, že si tam jen skočíte pro pár věcí. A když to má být opravdu jen malý nákup, je jasné, že s sebou nic netaháte. Já si v autě nechala i kabelku s peněženkou, stejně jako mobil. Na ruce nosím hodinky, kterými platím, takže mám vyřešeno.
Vešla jsem do obchodu, šla na jistotu po akcích a po tom, co potřebuji. Naházela jsem nějaké věci do košíku a už si to štrádovala k pokladně.
Ta cena je jiná
No jo, ale nastal problém. Markuji zboží a zjišťuji na displeji, že se mi zobrazují jiné ceny. Tak načtu všechno a oslovím prodavačku, která pracuje v úseku samoobslužných pokladen. Podívá se mi na displej, na to, co mám za zboží, a řekne, že slevy jsou navázané na aplikaci, že musím načíst svou zákaznickou kartičku, jinak mám smůlu.
A ejhle, problém. Najednou mi došlo, že aplikaci mám v telefonu a telefon mám v autě. Rychle si v hlavě propočítávám, kolik bych přeplatila, kdybych to vzala bez slevy. Bylo by to asi 80 Kč, to se mi nechce jen tak nechat být. A tak potřebuji problém řešit.
Dojdu si do auta
Říkám prodavačce, ať mi u nákupu, u pokladny, počká, že si jen zaběhnu do auta pro telefon, kde mám aplikaci a slevovou kartičku. Moc se na to netváří, ani se jí nedivím. Asi tuším, co si v danou chvíli o mně myslí: že jsem hloupá blondýna, která není schopná jít do obchodu se vším, co potřebuje.
Já vám to pípnu
A najednou za sebou slyším celkem příjemný a milý, i když neznámý hlas. Paní se dere k mojí pokladně, k mému namarkovanému zboží, a říká, že mi to tam pípne. Pokud tedy nevadí, že použije svoji kartičku. Říkám, že vůbec ne, že budu moc ráda, když mi pomůže — mně se nákup zlevní a já nebudu muset do auta.
Do všeho se vkládá ještě prodavačka, která mě upozorňuje, že to není dobrý nápad, že tím přijdu o body. No, tohle je mi v danou chvíli opravdu úplně jedno. Já se stydím, je mi trapně a o nějakých pár bodíků, které patrně stejně nikdy nevyužiji, mi opravdu nejde.
A šup: paní pípá svůj čárový kód, mně se přepočítají ceny a můžu jít platit. Celá rudá z ostudy, způsobené jen tím, že jsem vyrazila na malý nákup bez mobilu.
