Článek
Proslavil se svými historickými velkoplošnými malbami i žánrovými intimními obrázky, a ještě k tomu i neobyčejným životním osudem. Brožíkův hrob se nachází na pařížském hřbitově Montmartre ve čtvrti s nejvyšší možnou koncentrací umělců prvotřídních kvalit minulosti. Ale ani dnes není tato část hlavního francouzského města oproštěna od pouličních malířů a umělců všeho druhu. Jsou všude, v uličkách i stísněných náměstích, a dokonce i před hřbitovem s bustou našeho spoluobčana, který byl ve své době považován za největšího žijícího českého malíře. Jasné svědectví o tom, kam až to díky uměleckým i společenským ambicím rodák ze Železného Hamru u Třemošné na Plzeňsku dotáhl.
Do města nad Seinou se přijel vzdělávat, protože to tehdy, podobně jako dnes, patřilo mezi nejvýznamnější centra evropského umění. V té době už měl za sebou studia na pražské Akademii výtvarných umění a potom i pobyt v Mnichově, kde dostudoval v pětadvaceti letech. Mnichov i Paříž mu doporučil politik a mecenáš František Ladislav Rieger, zato v Paříži se o něj postaral jiný český malíř Jaroslav Čermák, který už se tam dostatečně orientoval a pomáhal mu navazovat první kontakty. Už po dvou letech se mladý mistr štětce blýskl zlatou medailí na pařížském Salónu, jež platilo za jedno z nejprestižnějších ocenění, jakého mohl evropský malíř dosáhnout.
Jedno z míst, připomínající Brožíkův pobyt v Paříži je velkolepá třída Avenue des Champs-Élysées
A ještě více se mu dařilo v osobním životě! To, když si vzal dceru tamního uznávaného a velice bohatého obchodníka s obrazy Hermínu Sedelmayerovou. Manželstvím, z něhož se narodil jeden syn a jedna dcera, se Brožík rázem ocitl v jiném světě. Na rozdíl od většiny českých, francouzských a jiných kolegů, jimž v pařížské atmosféře tvůrčího napětí a bohémského života finance nikdy nepřebývaly, se český rodák Václav Brožík se stal součástí nejvyšší noblesní společnosti a bydlel na nejluxusnější možné adrese města na 27 Avenue des Champs-Élysées.
Do Prahy zajížděl poměrně často, prakticky mezi oběma hlavními městy neustále pendloval a profesně se angažoval na obou místech. Zato jeho vazby na plzeňský region a Třemošnou se postupně zpřetrhaly, vždyť ten kraj záhy opustil a s rodiči žil v Praze už od svých tří let. Ale společenské postavení si systematicky budoval jako žádný jiný Čech ve francouzském hlavním městě té doby – zvolili jej za člena francouzské Akademie a ve Vídni dokonce povýšili za umělecké zásluhy do šlechtického stavu. Pocty u nás i tam nebraly konce…
Podobizna malíře v publikaci Jana Vilímka České album, Foto: Wikimedia Commons / volné dílo
Ještě za života Václava Brožíka, který zemřel v roce 1901 ve věku pouhých padesáti let, se objevilo jeho dílo na unikátní poštovní známce, konkrétně jeho obraz s motivem Kryštofa Kolumba, žádajícího kastilskou královnu Isabelu I. o podporu při hledání západní cesty do Indie. Pošta USA ji vydala v rámci série šestnácti známek při příležitosti čtyřstého výročí objevení nového kontinentu. A třicet pět let po umělcově smrti se detail hlavy z obrazu Jana Ámose Komenského objevil pro změnu na poštovní známce československé.
Pahorek Montmartre nad francouzským hlavním městem je i v současnosti plný umělců všeho druhu. Snímek je pořízen nedaleko od hřbitova s Brožíkovým hrobem
Malé městečko jenom pár kilometrů od severního okraje Plzně na nejslavnějšího rodáka nezapomíná. Pravda, žil tu jenom do svých tří let a nic si z té doby nemůže pamatovat, ale je to právoplatný rodák jako každý jiný. A aby to bylo úplně jasné, nenarodil se ani v Třemošné, protože Železný Hamr je samostatně stojící a úplně opuštěný objekt na silnici za městečkem. V roce 1999 bylo v Třemošné založeno občanské sdružení Společnost malíře Václava Brožíka, které se trvale věnuje jeho odkazu a využívá při tom výstavní síň při zdejším Městském úřadu. Společnost se také zasloužila o vzornou rekonstrukci rodného Železného Hamru. Součástí sbírek Západočeské galerie v Plzni je jeho třicet obrazů.
Jeden z nejznámějších Brožíkových obrazů „Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým“, jehož originál vlastní Národní galerie Praha, Foto: Wikimedia Commons / volné dílo
Václav Brožík, mimo jiné i velice platný člen generace Národního divadla, tvořil v souladu s jejím tematickým posláním. Jako typický představitel českého akademického malířství miloval ohromné historické scény, kde uplatňoval svoji pověstnou propracovanost detailů i hru se světlem a kompozicí. Takto pojal příběhy z českých dějin v podobě Jana Husa před koncilem kostnickým, kde Mistr Jan působí velice klidně i rozvážně, zatímco jeho protivníci z řad církevních představitelů i císař Zikmund sám živě gestikulují a diskutují. Podobným způsobem historicky zaměřená plátna popisují volbu Jiřího z Poděbrad, nebo již zmíněnou scénu Kryštofa Kolumba s kastilskou královnou. Ve Španělsku se traduje dojemný příběh, že Isabela zpočátku vdovce Kryštofa odmítla podporovat a ten ode dvora zklamaně i se svým ještě mladičkým synem odešel. Teprve na cestě jej zastihla zpráva, že se má vrátit zpátky a že královna si vše rozmyslela a podpora bude. A konec už všichni známe. Objevením Ameriky se změnil koloběh tohoto světa…
Obraz „Kolumbus na dvoře španělském roku 1492“ znázorňuje audienci před kastilskou královnou Isabellou, kterou žádá o finanční zajištění svojí expedice, Foto: Wikimedia Commons / volné dílo
Na druhé straně jej zajímaly i scény intimní z každodenního života běžných lidí třeba z vesnického prostředí, tedy mimo velkolepé královské dvory a církevní sněmy. Do této kategorie spadá třeba intimní obrázek Politikáři na vsi, který už nemá s pompézností veliké politiky i monstrózní historie nic společného. Brožík si maloval to, na co měl právě chuť. Buď něco velikolepého, nebo někdy jenom prostý vesnický motiv…
Dílo „Politikáři na vsi“ vytvořil Brožík jako poctu prostému venkovskému životu, Foto: Wikimedia Commons / volné dílo
Zdroje:
Blažíčková–Horová Naděžda, Václav Brožík (1851-1901), Národní galerie v Praze 2003
Prahl, Roman: Malířství v generaci Národního divadla, in: Dějiny českého výtvarného umění, díl III/2, Academia Praha 2001
