Článek
Ptám se Zdeňka: Jaké to tam nahoře je? Mě k té hoře přivezla ozubnicová železnice a s velkým respektem jsem zezdola vzhlížel ze švýcarské strany na její vrchol, který se zdá být absolutně nedostupný. Kamarád na to odpovídá: Vystoupat se tam dá i bez horolezeckého vybavení, já sám jsem tam zamířil z italské strany a cesta mi zabrala asi jedenáct hodin. Svým způsobem je to hřebenová vysokohorská trasa, která přivede milovníky Alp až na samotný vrchol Matterhornu. Pro výstup jsem žádné speciální horolezeckou výbavu nepotřeboval, jenom při sestupu jsem použil určité slaňovací metody.
Říkám si: Takže na Matterhorn může v podstatě vystoupat každý s potřebnou fyzickou kondicí, přestože ze strany Švýcarska vypadá tak strmě a nedostupně, ovšem z opačné strany je to jiné. A předem si odpovídám: Nemůže tomu tak být. Dlouhý a táhlý výstup vydrží jen zkušení alpinisté a ne jen tak někdo netrénovaný z nížin položených dole v údolí. Ta podivuhodná hora nad městečkem Zermatt se ne náhodou stala poslední zdolanou alpskou čtyřtisícovkou a dlouhou dobu se výstup na ní považoval za zhola nemožnou záležitost.
Povedlo se to až v roce 1865. Tehdy se to považovalo za jednu z nejslavnějších, ale zároveň i nejtragičtějších událostí v dějinách alpinismu. Sedmičlenná výprava pod vedením Brita jménem Edward Whymper dorazila úspěšně až na vrchol, ovšem zpáteční cesta se proměnila v hotovou tragédii, když díky neopatrnosti nejméně zkušeného člena celé skupiny zahynuli hned čtyři horolezci. Takové malé vítězství – nevítězství.
Mapka vysokohorské ozubnicové dráhy z města Zermatt k úpatí hory Gornergrat, která umožnila výhledy na Matterhorn z různých míst nejenom horolezcům
Nadmořskou výškou 4475 patří mezi nejvyšší vrcholky Alp s tím, že výškové údaje je nutné vždy brát s rezervou, protože se mohou během různých měření a hlavně díky nejistým povětrnostním podmínkám měnit, někdy i v řádu několika metrů. Nám při přiblížení k horskému masivu nad Zermattu obvykle naskakuje název odvozený od německých výrazů „matte“ jako horská louka a „horn“, samozřejmě jako roh, tedy tvar připomínající zdejší horu ze všeho nejvíce. Na italské straně leží město Breuil-Cervinia a tak tam hoře po italsku říkají prostě Cervino.
Ikonická hora je vidět už z Zermattu, položeném přímo pod ní
Sám se na vrcholek hory nikdy nepodívám, ale přítel Zdeněk mi přesto poskytl pár užitečných a zajímavých informací. Když ne pro mne, tak třeba pro potenciální zájemce. Výstup na vrchol Matterhornu hřebenem Hörnli ze švýcarské strany, který využila i první „úspěšná“ Whymperova výprava, je lezeckou túrou ohodnocenou stupněm obtížnosti ve slovním překladu: dosti těžké. I přes nižší obtížnost cestu nelze podceňovat – výstup je objektivně nebezpečný kvůli riziku pádu kamení a nekvalitní skále.
Riziko pádu kamení zhoršuje značná frekventovanost cesty. Průměrný sklon výstupu je 38°, převýšení od chaty Hörnli, která je obvyklým východiskem ve vrcholový den, představuje 1218 výškových metrů. Za optimálních podmínek není nalezení správného směru výstupu problémem, při nově napadaném sněhu nebo špatné viditelnosti je orientace obtížná. Na hřebeni se ve výšce cca 4000 metrů nachází bivakovací chata Solvayova.
Kostel se hřbitovem v Zermattu, kde jsou pochovány horolezecké oběti dobývání okolních alpských vrcholků
Kromě nejčastěji využívaných tras od švýcarského Zermattu či italské trasy kamaráda Zdeňka existuje ještě jeden extrémní způsob, jak se dostat až na vrchol. A to je pověstná severní stěna Matterhornu s výškou dvanáct set metrů, legendární trasa zdolaná při prvovýstupu 1931. Nám ostatním obyčejným smrtelníkům horu nejvíce přiblížily novodobější lanovky a železniční trasy. Já osobně jsem nezapomenutelnou horu fotografoval z ozubnicové železniční trati na Gornergrat. Ta pravidelně vyjíždí z Zermattu dodnes, i když definitivní podobu získala už v roce 1899.
Je známo, že Švýcarsko vždycky bylo zemí zaslíbenou pro budování horských a ozubnicových železnic a že tato se může chlubit titulem první elektrické ozubnicové dráhy v celé zemi. Na téměř deset kilometrů dlouhé trase překonává převýšení patnáct set metrů a vyveze vás až do nadmořské výšky konečné stanice 3 089. K nejvyššímu vrcholku hory Gornergrat už moc dalších metrů nezbývá.
Pohled na ikonickou horu z horní stanice Gornergrat
Zbývá si jen položit otázku, čím Matterhorn tolik fascinuje, že se k němu každoročně sjíždí tolik milovníků horské turistiky? Mnozí jej považují za jednu z nejkrásnějších hor světa s tvarem dokonalé skalní pyramidy. Se svými čtyřmi ostrými hřebeny a čtyřmi strmými stěnami na všechny čtyři světové strany vykazuje až nepřirozeně symetrický profil, jehož silueta výrazně převyšuje okolní alpské vrcholky. Hora také představuje symbolické završení zlatého věku alpinismu, protože události kolem prvovýstupu a tragického sestupu v roce 1865 doslova otřásly celou světovou veřejností.
Na každé z několika železničních stanic je možné vystoupit, pokochat se Matterhornem zase z jiného úhlu a pokračovat dalším vláčkem nahoru nebo dolů
Matterhorn patří k nejčastěji fotografovaným horám i místům na zeměkouli a jeho silueta se objevuje ve filmech, na logách i obalech nejrůznějších produktů. Jeho tvar se prakticky nedá zaměnit s žádným jiným. Není to „jenom“ hora, je to zkamenělá legenda…
Hora vyčnívá nad okolní vrcholy až do nadmořské výšky 4475 metrů
Zdroje:
MESSNER, Reinhold. Pád nebes (původním názvem: Absturz des Himmels). Překlad Anna Skryjová. 1. vyd. Brno: Jota, 2016
Zermatt Inside. Einwohnergemeinde Zermatt, 2023-06 [cit. 2023-07-26]. Dostupné online.
Díky pohodlnému železničnímu spojení se tato část Alp vyznačuje velkým množstvím běžných turistů
