Článek
A jak už to v legendách bývá, ve strachu o svůj život by dokázal slíbit cokoliv. Napadlo jej, že pokud přežije, tak věnuje zlatou lodičku sošce Panny Marie v kostele toho města, kam po skončení bouře doplují. Svůj slib opravdu dodržel. A jako takový bonus navíc se rozhodl umístit zlatou loď i jako domovní znamení na fasádu vlastního objektu na plzeňském hlavním a jediném náměstí. A ta zlatá lodička už tam zůstala a spatřit ji může z chodníku Riegrovy ulice každý, kdo tudy kolem rohového domu prochází.
To jiná pověst vztahující se ke stejnému domu už tolik roztomile neskončila. Na dně studny, kterou tady kdysi vyhloubili uvnitř historických stěn, se prý ukrývá veliký poklad a sama studna je údajně spojena s protějším bartolomějským kostelem podzemní chodbou. Ostatně podzemí pod domy na hlavním náměstí i v jeho přilehlých ulicích je protkáno hustou sítí chodeb v několika podlažích nad sebou a patří mezi ty skvosty města, které z povrchu nejsou ani vidět. Tak do té samé studny skočila a z nešťastné lásky se v ní se utopila i krásná dcera majitele domu U zlaté lodě. Nebo snad U Zlaté lodě? Z hlediska současného pravopisu se dává přednost první variantě s malý písmenem, i když dřívější literatura uváděla spíše tu variantu druhou.
Nároží náměstí Republiky a Riegrovy ulice z kostelní věže
Rohový dům, relativně úzký z náměstí Republiky a o to delší do Riegrovy ulice, je pozoruhodný i jménem svého architekta. Jmenoval se Ludwig Tremmel a v tomto česko–německém městě se vypracoval mezi svými kolegy na pozici jednoho z nejvýznamnějších německy mluvících architektů. Jako absolvent vídeňské akademie od roku 1907 vyučoval na Německé průmyslové škole v Plzni v dobách své největší slávy. Jako žáci ji tehdy navštěvovali třeba Jan Kotěra nebo František Krásný. Kromě domů v historickém jádru Plzně Tremmel stavěl i ve Škodovce nebo v Měšťanském pivovaru, ale mezi světovými válkami už působil ve Vídni. Konce té druhé se sice dočkal, ale zemřel hned druhý rok po jejím skončení.
Rohový dům na náměstí s Riegrovou ulicí přejímal poetický název U zlaté lodi ve všech svých podobách, což samozřejmě platí i pro podobu současnou. A jako potvrzení tohoto domovního znamení lze spatřit mořský motiv s plachetnicí na fasádě boční ulice, jak už bylo výše v textu uvedeno. Toto znamení se sem přeneslo, stejně tak jako socha svatého Víta na nároží z původního domu na ten dnešní od architekta Tremmela z roku 1912.
Mezi dlouhou řadou majitelů často nejvýznamnějších Plzeňanů své doby lze vysledovat i jména těch, kteří se o Plzeň zasloužili mimořádným způsobem. Třeba jméno purkmistra Martina Kopeckého, jenž do služeb města nastoupil až v pozdním věku, ale ještě jej stačil za svého života změnit k nepoznání. Kromě něj jej vlastnili i mnozí jiní významní konšelé a purkmistři.
Objekt hotelu Central úplně vpravo a přes ulici naproti dům U zlaté lodě
Dům s exotickým názvem byl svého času svědkem i jedné skutečně neobvyklé události. V jeho prvním patře domu zřídil tehdejší majitel domu zvláštní kapli pro ruského cara Alexandra I., v níž se sloužila pravoslavná vánoční mše při carově pobytu v roce 1823 v Plzni. Ten se v západočeském městě setkal se svou sestrou Alžbětou Pavlovnou, manželkou Sasko – výmarského vévody, a její rodinou. Takové řešení, aby car, jinak ubytovaný v protějším hotelu U Zlatého orla, oslavil církevní část vánočních svátků v kapli právě v domě U Zlaté lodě, nenavrhl nikdo jiný než tehdejší jeho majitel, také purkmistr E. David. Ten hotel má v současné době modernější podobu a jmenuje se Central.
Dům U zlaté lodě stavěl architekt Tremml současně s tím sousedním s fasádou na náměstí, jemuž se historicky říká Fayerfeylův. V něm původně provozoval svůj velice výdělečný obchod měšťan jménem Drahokoupil. Podle historických podkladů a dost možná i legend poslal zámožný Plzeňan svého syna na zkušenou k obchodnímu partnerovi do Norimberka.
Když se mladý Drahokoupil zamiloval v cizině do hostitelovy dcery a požádal o ruku jejího otce, ten proti tomu nic neměl s jedinou podmínkou: mladík s obtížně vyslovitelným slovanským jménem si jej musí změnit na německému uchu více lahodící „Theuerfeil“. Co by pro lásku neudělal? V Plzni už se dál nové jméno jen dál a dál komolilo, až z něj vznikl Feyerfeil. A možná, že to bylo i jinak, ale hezky se to poslouchá…
Momentálně rekonstruované náměstí Republiky, vlevo Feyerfeilův dům s nazelenalou fasádou, vedle něj dům U zlaté lodě a přes ulici hotel Central
Feyerfeilův dům ovšem znamenal pro Plzeň historicky hodně. Právě v něm bydlel během pobytu císaře Rudolfa II. Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. S Plzní jej spojuje hlavně mládí, když tady na městské škole získával základy vzdělání jako syn hejtmana Plzeňského kraje, jinak se tento šlechtic pohyboval kromě pobytu Rudolfa II. mimo ni. Zde ve Feyerfeilově domě pobýval rovněž František Palacký při návštěvě místního znalce Ignáce Schiebla, kterému chtěl pomoci při posuzování historické hodnoty dokumentů ze starého plzeňského archivu.
Náhodně nalezené listiny Schiebl zachránil před zničením tím, že je na poslední chvíli od města vykoupil i za cenu velké půjčky. Když se jejich hodnota skutečně potvrdila, zpětně je zase městu za stejnou částku prodal. Spolu s Palackým přijel i jeho zeť František Ladislav Rieger, na jehož počest byla také pojmenována nejbližší ulice vycházející z náměstí.
Pohled přes staveniště
Ústí Riegrovy ulice, vpravo dům proslulý lodičkou, vlevo hotel Central
Zdroje:
Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav: Městský dům U zlaté lodě. Památkový katalog.
