Článek
Výjimečná Pražská ulice si vydobyla jedinečnou pozici mezi všemi ostatními mimo jiné i tím, že odjakživa jako jediná směřovala z tohoto regionálního centra k nejbohatšímu a největšímu sídlu celého království. První plzeňskou příležitost k ubytování na příjezdu z tohoto směru už za Pražskou branou, a tedy za ochrannými hradbami, poskytoval dům U Bílého lva vedle Vodárenské věže. Vznikl na místě dřívějších gotických objektů a díky úpravám do renesanční a později klasicistní podoby se dopracoval až k dnešnímu vzhledu. V současné době již nemá s ubytováváním lidí a koní vůbec nic společného.
Na tomto místě prokazatelně stával objekt s podobným zaměřením už koncem šestnáctého století a časem se stal jedním z nejvyhledávanějších a také nejdražších místních hotelů. V písemných dokumentech z roku 1628 se zmiňuje majitel Šimon Hallaš jako provozovatel zařízení s názvem, odkazujícím na bílého lva. Podle dobové frazeologie se jednalo spíše o zájezdní hostinec, přestože hrál ve své podstatě roli klasického hotelu z pozdějších staletí. Sám název záměrně symbolizoval krále zvířat a mimo jiné také český státní znak.
Zájezdní hostinec v současné době slouží pro kancelářské účely
Koncepčně se spíše podobá malému zámečku, jehož renesanční portál od italského autora nedaleké radnice Giovanni de Statia je všeobecně považován za nejhonosnější v Plzni. Pro upřesnění se sluší dodat, že autorství je nadanému architektovi z jihu kontinentu připisován podle charakteristických atributů, ale úplně jednoznačně doložené není. Dům U Bílého lva býval populární i z trochu prozaičtějších důvodů, to když dlouhou dobu, dokonce ještě na konci osmdesátých let dvacátého století, tu ve výloze prodejny včelařských potřeb vystavovali robustního vycpaného medvěda. Nejedno plzeňské dítě si kvůli němu procházku Pražskou ulicí nedovedlo odpustit, snad z nedostatku jiných a více akčních zážitků. S ubytovacími službami to nijak nesouvisí, ale malé děti si „takovou maličkost“ rády pamatují a vzpomínky uchovávají až do zralého věku.
Při podrobnějším zkoumání hlavní fasády do Pražské ulice působí bývalý hotel doposud velmi expresivně. Výraznou masivní lodžii vynáší z obou stran dvojice sloupů a vrcholový klenák má tvar fantastického zvířete. Sloupy s klenákem zahrnují i reliéfy ve tvaru lvích maskaronů a růžic, mezi nimiž je možné rozeznat i motivy řeznických lvů a volské hlavy. K ohromné popularitě letitého ubytovacího zařízení, přestože leželo mimo hlavní náměstí, a tedy mimo středobod všeho podstatného městského dění, přispěla právě poloha u Pražské brány, s níž hotel vytvářel architektonicky jednotný celek. A kromě toho určitě i skutečnost, že dům U Bílého lva patřil celá staletí k nejluxusnějším místům ze všech vyhlášených plzeňských adres…
Hlavní vstup s cenným portálem, dvojicí dekorativních sloupů na každé straně, podpírající lodžii a klenákem ve vrcholu klenby
Plastiky, mosty, ale především domy podél Pražské ulice napovídají o historii Plzně víc než kterákoliv jiná ulice historického jádra. Alespoň těm, kteří se chtějí dívat a umí z podrobností městského exteriéru něco pozoruhodného vyčíst. Ti, kdož jen proběhnou nebo projedou ten kratičký úsek od Vodárenské věže na náměstí během několika vteřin či nanejvýš minut, považují zpravidla Pražskou ulici za důležitou dopravní komunikaci, jíž bezesporu prvotně také byla a dosud je. Jenomže obohacena o kouzlo a atmosféru předcházejících staletí ta ulice v sobě ukrývá podstatně víc…Nic na tom nezmění fakt, že původně vedla k náměstí jen od Masných krámů naproti Vodárenské věži a nyní už zahrnuje úsek podstatně delší, třeba i domy až k mostu přes Radbuzu. K neobvyklým zvláštnostem patří fakt, že ze všech ulic historického jádra města je zalomena jen jedna jediná. Ta Pražská, všechny ostatní drží přímý směr jako podle pravítka zakladatelů a prvních urbanistů města.
Při pohledu z Pražské ulice vyniká nárožní charakter objektu
Pražská ulice i s pokračováním jinými komunikacemi z druhé strany náměstí představovala už ve středověku hlavní spojení opevněného města se světem, protože právě tudy přes Pražskou bránu směřovala většina poutníků a obchodníků k dalším sídlům království ve vnitrozemí. Až na výjimečná období, kdy vazby na Norimberk převažovaly nad vazbami s Prahou, bývala právě tato ulice ze všech nejrušnější. Také možná nejvíc ze všech jiných komunikací v centru doplatila na neudržitelný tlak počátkem dvacátého století, aby se nižší a třeba i historicky cenné objekty demolovaly a na jejich místě vznikaly vyšší domy s jednotnou výškou říms.
Jen v prvním desetiletí uvedeného minulého století padlo za oběť této nemoudré koncepci v celém centru šedesát staveb, tedy asi jedna čtvrtina ze všech tehdy existujících. V konečném efektu domy, byť modernější, a k tomu ještě svítící novotou, svou značnou výškou původně středověké ulice i náměstí opticky zužovaly a staré plzeňské dominanty začaly nežádoucím způsobem potlačovat…
Před hostincem vedle Vodárenské věže tvoří Pražská ulice mírný ohyb, což je prvek, který se u žádné jiné komunikace v centru města nevyskytuje
Zdroje:
Petr Mazný, Jan Soukup, Lukáš Houška: Tajemství plzeňských staveb, vydavatel Starý most s.r.o. Plzeň. 2024
Tomáš Bernhardt, Jana Domanická, Petr Domanický: Plzeň. Historické jádro I. díl, Paseka, Praha – Litomyšl. 2024
