Článek
Sedlářem se vyučil z toho důvodu, že na venkovském statku v rodné obci Dýšina jej to vždy silně táhlo ke koním a bavilo jej vyrábět kožedělné výrobky, potřebné v oboru jezdectví. V roce 1845 začal v nájmu pracovat v dílně v Plzni na rohu náměstí a Solní ulice, pojmenované po znamenité a bohužel už zbourané budově historické solnice. Na této prestižní adrese vyráběl kožené pásky, řemeny a koňské postroje, to vše pochopitelně ručně a řemeslnickými postupy. Domu se tradičně říkalo U Božího oka. Ale protože jeho mysl, plnou zajímavých konstruktérských nápadů, lákaly i výrobky složitější, začal se postupně věnovat výrobě jízdních kočárů. I ta vlastně s milovanými koňmi souvisela.
Zakladateli firmy se narodilo celkem osm dětí, z toho jeden stejným jménem Václav, pro kterého se pro snadnější rozlišení používá přídomek mladší. Pokračoval v otcových šlépějích, také se v rodinné firmě vyučil sedlářem, ale sám cítil, že potřebuje i nějaké mezinárodní zkušenosti. A ty posbíral ještě se svým bratrem Karlem v Drážďanech, Berlíně, Vídni i v Paříži, aby se navrátil zpět k otci a jeho firmě, nabitý úplně novou podnikatelskou energií. Evropské kolečko mu jasně ukázalo, že koncem devatenáctého století už kvalitní řemeslnou ruční práci musí doplnit tovární výroba. Otec jako poctivý řemeslník s myšlením moderního podnikatele to také rychle pochopil, zapojil syna Václava do vedení firmy, jmenoval jej společníkem, a nakonec i jediným vlastníkem, poté co druhý nadějný syn Karel utonul.
Před domem s bývalým firemním obchodem se v současné době provádí práce na rekonstrukci náměstí
Firma Václava Brožíka dosáhla obrovského úspěchu na Jubilejní zemské výstavě v Praze roku 1981, kde obdržela čestný diplom na expozici dvanácti kočárů. Právě díky tomu jí císař František Josef I. propůjčil titul dvorního dodavatele kočárů a cesta k dalším obchodním úspěchům se otevřela naplno. Platí to i dnes, na první pohled nic neříkající označení „dvorní dodavatel“ vzbuzuje důvěru zákazníků a ti už se zpravidla jenom hrnou. Stalo se tak i u Brožíků. Ti se stali dvorními dodavateli i pro dvůr perského šáha, v jejich kočárech jezdili také anglický král, turecký sultán, smetánka v Egyptě, Tunisku i Indii. Kdo v aristokratických kruzích něco znamenal, ten si objednával kočáry z Plzně. Ale závod vyráběl kromě pohodlných kočárů se zavěšením na špičkových řemenech rovněž sáně, omnibusy, pohřební i poštovní vozy. A přirozeně i spoustu jiných výrobků.
Firma se postupně rozšiřovala, takže musela opustit omezený prostor na rohu náměstí a přemístila se tam, kde dnes stojí parkoviště před obchodním centrem Plaza. Ani tady jí místo brzy nestačilo, až nakonec musela velkoryse vybudovat zcela nový areál na křižovatce ulic Sirková a Nádražní, které se vždycky v Plzni říkalo U Jána, to kvůli soše svatého Jana Nepomuckého. Ta socha tam dříve skutečné stávala a dnes ji můžeme najít ve středu města u galerie Masné krámy. V areálu U Jána vyráběla firma s komplikovaným měnícím se názvem V. Brožík & syn, později synové, kočáry a postupem času i automobilové karoserie i tramvaje. Od té doby se tu vše změnilo k nepoznání, počínaje konfigurací křižovatky a konče zástavbou a vedením komunikací směrem k hlavnímu nádraží. Po výrobní firmě ani památky. Na jejím místě stojí rozlehlá budova Krajského ředitelství Policie České republiky.
Na místě, kde na křižovatce U Jána sídlila firma Brožík, nyní stojí budova policejního ředitelství
Popularitu zajistila firmě koncem devatenáctého století také výroba tramvají pro Plzeň, jejíž síť koncepčně připravil a vlastní vozidla navrhl František Křižík. Výrobu vozových skříní svěřil náš nejslavnější elektrotechnik právě karosářské firmě V. Brožík & synové. A to, jak se s úkolem ta vypořádala, mohou občas vidět návštěvníci slavností v ulicích Plzně při historických jízdách. Václav Brožík mladší se stal jednou z nejpopulárnějších místních celebrit, bez něhož se neobešla žádná větší společenská nebo klubová akce města. Areál U Jána představoval vůbec první parní továrnu na kočáry v českých zemích, kde probíhala výroba pomocí páry, a v ní také vyrobili první automobilovou karoserii u nás.
Svět se odvracel od koňských dostavníků k automobilům a u Brožíků museli jít s dobou. Sám Václav Brožík mladší se stal v roce 1900 majitelem prvního automobilu v Plzni. Výrobky odtud se kromě Rakouska-Uherska dobře prodávaly v Německu, Francii, Rusku, ale i dále ve východních zemích. Firma nikdy netoužila vyrábět karoserie ve velkém, ať už to byly osobní automobily, nástavby pro autobusy nebo nákladní vozidla. Chtěla se specializovat na luxusní karoserie, ušité pro majetnou klientelu přímo na míru. Důležitým momentem i z hlediska propagace byla dodávka osobního vozu přímo pro prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.
Krajské ředitelství Policie ČR Plzeňského kraje
Karoserie pro vůz předaný na Hradě prezidentovi v květnu roku 1926 byla posazena na limuzínu Škoda Hispano-Suize, tedy na nejluxusnější vůz, jenž se u nás tehdy vyráběl. Jinak Brožík pracoval i pro domácí automobilky Laurin & Klement, Praga nebo pro fabriku v Kopřivnici, k největším zakázkám patřily karoserie pro vozidla vídeňské taxislužby. Vše se dařilo skvěle, dokud si nezačaly automobilky vyrábět karoserie pro svou produkci samy.
Samotná firma postupem času upadla v zapomnění a její areál U Jána jakbysmet. Po znárodnění v roce 1948 ji začlenili do koncernu Karosa. A tam už její stopy nenávratně mizí…
Zdroje:
SILOVSKÝ, Ladislav. Slavné plzeňské firmy a podnikatelé. Plzeň: Starý most, 2019.
První tramvaj i auto pro prezidenta. Nejen to vyrobili Brožíkové z Plzně. Plzeň [online]. Dostupné online
Prostor křižovatky U Jána při pohledu k hlavnímu nádraží nijak nepřipomíná doby působení slavné firmy
