Hlavní obsah
Věda a historie

Spejbl s Hurvínkem a spol. Odkud přišli a kdo je vytvořil?

Foto: Mandik Libor 2

Postavičky Spejbla a Hurvínka na náměstí Republiky ve městě, kde se před více než sto lety zrodily

Vykutálená dvojice S + H je dostatečně známá po celém loutkovém světě a s místem jejich narození či stvoření si můžeme být jisti stoprocentně.

Článek

Loutkové divadélko feriálních osad, známé také pod zkratkou LDFO si za první světové války získalo Plzeňany hlavně satirickými komediemi a nepůvodní postavičkou Kašpárka. Tradice populární divadelní scény se rodila postupně, a to z původního kočovného loutkového souboru Karla Nováka. Radikálně se ale změnila až příchodem skutečného mistra všech pozdějších loutkoherců Josefa Skupy.

Formování divadla i slavných postaviček
Rok 1919 se pro Skupu stal osudovým hned ze dvou důvodů, jednak nastoupil na místo profesora kreslení a matematiky na reálném gymnáziu na Mikulášském náměstí v Plzni, kde učil celých dalších jedenáct let, než si založil vlastní profesionální divadlo. Pedagogickým aktivitám se věnoval souběžně s divadlem. A ta událost číslo dvě? Karel Nosek mu vyřezal ve své dílně prvního Spejbla, první fyzicky hmatatelnou postavičku, jakou si kreslíval ještě jako student pražské umělecko-průmyslové školy. Figurku už tehdy s frakem a se dřeváky na nohou, už tehdy podle Skupova ideového záměru popleta a nešika, z něhož se časem vyklube tolik populární bavič s nálepkou neškodného klauna. Než mu ve „feriálkách“ vymysleli neméně povedeného synátora, vystupoval „taťulda“ spolu s Kašpárkem. Starší historická figurka se do té novější navážela vždy s úsměvem i respektem, ale pokaždé k obveselení všech přítomných. Nikdo, ani sám duchovní otec, si přesně nepamatoval, odkud se to směšné jméno Spejbl vzalo a přibližně kdy se tak spontánně objevilo.

Také druhý rok samostatné republiky 1920 přinesl do skupiny zapálených loutkoherců nové impulsy. Objevil se tu učitel Frank Wenig, jenž bude časem dodávat divadlu hry s kvalitními texty. V tomto roce se o dvacet let starší Skupa poprvé seznámil s osmiletým Jiřím Trnkou, jemuž navzdory mladičkému věku otiskli v jednom časopise zdařilou kresbičku populárního Kašpárka. Skupa v roli učitele se s nadaným žákem ještě později setká na gymnáziu na Mikulášském náměstí a bude to právě on, kdo jej přivede mezi své kolegy a ve vší rozmanitosti mu odhalí kouzelnou atmosféru kolem divadelních prken. Ještě v roce 1920 se Skupa stačil oženit s kolegyní ze souboru Jiřinou, v civilním povolání zaměstnankyní místní pobočky Anglobanky. Manželka mu pak bude věrným životním souputníkem v dobách dobrých i zlých, bez níž by klasik všech našich loutkoherců nikdy nedosáhl tak výjimečného postavení.

Foto: Wikimedia Commons / volné dílo

Profesor Josef Skupa

Patřičný náboj dodala Spejblovi až figurka druhá - Spejblátko
Během několika poválečných a celkem úspěšných let Skupa stačil prosadit mnohem modernější pojetí loutkoherectví, než jak si jej představoval jeho předchůdce, matador Karel Nosek. Přišel den 2. května 1926 a na prknech poprvé vystoupilo Spejblátko. Alespoň tak mu říkali zpočátku, potom se z něj stal Spejblík, Spejblíček a nakonec už definitivně Hurvínek. Na rozdíl od starší a již zavedené figurky taťuldy jej vyřezal jiný Nosek – Gustav, nejplodnější z celého řezbářského klanu, v jehož dílně se údajně zrodilo neuvěřitelných šest set padesát loutek. Názory na původ jména neměli členové souboru jednotné, někteří tvrdili, že jej odvodili od jména Hurvín, jiní od bojového výkřiku hurrá. V lidovém nářečí také označovalo nešikovného popletu nebo malé dítě, které pořád něco vyvádí.

Hurvínek poprvé na jeviště přinesl židličku a svým neodolatelným způsobem procedil jediná dvě česká slůvka „ruku líbám“, která musí znít v uších každému, kdo je kdy slyšel, až do konce života. A z paměti je už nevymaže. Také zakoulel očima způsobem, jaký si pamatuje každé dítě a vydrží až do seniorského věku. Takhle uměl profesor plzeňské reálky v jediné několikasekundové scénce s publikem čarovat…

Později tolik úspěšná dvojice S + H vystupovala buď jenom spolu, ale také i v jiných kombinacích s Kašpárkem nebo dokonce se Švejkem. Hru o posledně jmenovaném soubor nastudoval v podobě, které neměla s předlohou Jaroslava Haška příliš společného. Skupa prosazoval autorské herectví, které rozvíjí nějaký prvotní nápad v návaznosti na podněty z publika a tímto způsobem dokázal improvizovat celé představení. Takový způsob hraní na jedné straně vyvíjel improvizační mistrovství herců a vyžadoval od nich výkony až nadlidské, ale na druhé straně nemohl zachovávat, alespoň v té době, hotové texty, jež by byly dostupné všem dalším nastupujícím generacím.

Foto: Mandik Libor 2

Busta autora loutkové dvojice na budově „Mrakodrapu“ na Americké třídě v místech, kde kdysi stávalo divadélko feriálních osad

Rozchod s původním zakladatelem
Karel Novák, formální ředitel skupiny, takovou „modernu“ neviděl rád a bylo jen otázkou času, kdy se jeho cesty se Skupou rozdělí. Krizi v roce 1922 ještě zažehnali, tu o pět let později už ne. Novákovci, kteří do té doby většinou jen loutky vodili, se začali ubírat svou vlastní cestou. Část loutek si vzali s sebou, takže měl Gustav Nosek plno práce, aby svou řezbářskou zručností pokryl potřeby obou, do budoucna už vždy samostatných skupin.

Před rozchodem s Novákovci fenomenální Skupa namlouval v jediné hře až šest různých rolí a diváci, zpravidla neznalí poměrů za kulisami, ani nepoznali, že se jedná o hlas jednoho jediného herce. Když nic jiného, jen tato dovednost by jej zařadila mezi loutkoherecké fenomény světového formátu. Po oddělení souborů vodil Skupa Spejbla a jeho žena Hurvínka. Plzeňští umělci si postupně vybojovali takové renomé, že jejich postavení na špičce nezpochybňovala ani žádná jiná česká konkurence. S + H pronikli na rozhlasové vlny i na klasické gramofonové desky, vystupovali v zahraničí, natáčeli reklamní i hrané filmy. Vymysleli si i postavičky další – Máničku, psa Žeryka, paní Kateřinu i paní Drbálkovou.

Po založení Mezinárodní loutkářské unie UNIMA se stal Josef Skupa jejím dlouholetým prezidentem a už to samo o sobě otevíralo avantgardnímu divadélku cestu do světa. Po přestěhování divadla do hlavního města začala nová éra S + H, která prakticky pokračuje dodnes. Není až tak příliš oborů, v nichž by se dokázali Češi prosadit v celosvětovém měřítku. Ale divadelník Skupa i s jeho pozdějším následovníkem, neméně fenomenálním Jiřím Trnkou, patří mezi ty nanejvýš úspěšné…

Zdroje:
GRYM, Pavel. Spejbl a Hurvínek aneb Sólo pro Josefa Skupu. Žďár nad Sázavou: Impreso Plus, 1995
ČERNÝ, František. Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz