Článek
Kdo si počká, ten se dočká
Jmenovala se Kateřina Kolářová. Gymnaziální studentík jejímu kouzlu propadl více než by bylo zdrávo, ale ona s vědomím svojí citové převahy ani náhodou. Sice je spojovala vášeň k hudbě, jenomže ta se ještě v případě mladé slečny nestačila přeorientovat na vášeň takového rázu, jakou si Bedřich ve svých snech zřejmě představoval. V mladistvých létech už začínal být ve společenských kruzích poměrně známý, zatímco ona se pořád držela na úrovni průměrné klavíristky. Občas byla velkorysá a dovolila mu zahrát si společně na hudební nástroj alespoň čtyřručně.
Smetana dostudoval plzeňské gymnázium s nevalným úspěchem, odstěhoval se do Prahy a rozhodl se tam založit vlastní hudební školu. Stejným směrem odjela i Kateřina se svými rodiči a světe div se, stal se malý zázrak! Těžko lze soudit, jestli náhle slečně začala imponovat mladíkova rozhodnost v podnikání, nebo jestli za dalšími událostmi nestála její prozíravá paní matka. Faktem zůstává, že se Smetana už podruhé přistěhoval k rodině Kolářových, tentokrát ne v Plzni, tu už všichni aktéři celého příběhu opustili, ale na výtečnou a prestižní pražskou adresu. Hudebníkovo snažení, které začalo procvičováním klavírní čtyřhry s věčně náladovou partnerkou na západě Čech, vyvrcholilo v srpnu roku1849. Šestadvacetiletý génius Bedřich konečně dostal tu dvaadvacetiletou lehce ujetou klavíristku pod čepec a měl povznášející pocit, že celý svět mu leží u nohou.
Jejich manželství navzdory dlouhodobé počáteční nerozhodnosti ze strany partnerky, nakonec nedopadlo tak úplně nešťastně. Snad s výjimkou krutých osudů jejich čtyř dcer, které jim umíraly jedna po druhé, až jim zbyla jenom jediná. Kateřina pomáhala učit v hudební škole, a také s její pomocí prestiž manžela stále stoupala výš a výš. V Praze je ze svého sídla ve Výmaru navštívil sám velký skladatel Ferenc Liszt, maďarský skladatel a klavírní virtuóz už světového jména, s nímž si doposud Smetana jenom ve vší skromnosti dopisoval. Z českého studentíka se pomalu stávala osobnost evropského formátu, vyhledávaná i hudebníky kvalit nejvyšších.
Sázka na švédskou hudební kartu
Bedřich Smetana každým dnem dozrával, ale zároveň si uvědomoval, že český rybníček mu bude časem nedostatečně malý. Riskování asi nebylo jeho silnou stránkou, ale pro tentokrát to zkusil! Nebýt vynikající pověsti a dobrého jména mezi špičkovými muzikanty, těžko by mohl v roce 1856 podepsat kontrakt na funkci ředitele Filharmonické společnosti ve švédském Göteborgu, která jej opět posunula na úplně jinou úroveň. Nakonec ve Skandinávii strávil dlouhých pět let. Tam nejen koncertoval a hudbu učil, ale poprvé zažil, co to je pravá a nefalšovaná popularita. Ta nabídka přišla v nejvyšší čas, protože výuku hudby v Praze provázela tvrdá konkurence, na kterou nemohl mít jemně založený hudebník dostatečně hroší kůži a urputnou povahu. A hlavně, to jednotvárné a nezáživné vyučování často rozmazlených, málo nadaných, a proto netečných potomků z bohatších rodin určitě bylo pod úrovní muže, jenž si potřeboval šetřit síly pro svoji vlastní tvorbu.
Spolu s Göteborgem, městem ani ne moc velkým ani kulturně vyspělým, se dostavilo to, co doposud postrádal: svoboda, klid, finanční jistota, exotické severské prostředí, takřka nulová konkurence jiných kvalitních hudebníků – zkrátka a dobře jenom samá pozitiva. Pravda, skoro žádnou úspěšnou skladbu tam daleko na severu nenapsal, ale kdo by na to teď myslel. Nejdříve se musí otřepat z těch neslaných nemastných let po skončení plzeňského gymnázia, kdy si musel na chléb tvrdě vydělávat z pozice učitele klavírní hry.
První rok odjel hudebník na sever sám a manželku i jedinou zbylou dceru nechal doma. Teprve na druhou sezónu odjela i Kateřina, ale dlouho očekávané uklidnění v hektickém životě si manželé společně přesto neužili. Po onemocnění tuberkulózou snášela manželka švédské klima velice těžce a při návratu zpět do vlasti ještě po cestě zemřela. Tímto ze života Bedřicha Smetany odešla žena, která jej s mládím nejvíce spojovala a která mu přinesla tolik nadějí, očekávání, zklamání, ale nakonec i solidnější rodinné jistoty. Do svého prvního manželství vstupoval rozpačitě a po mnoha peripetiích, ale nakonec jej hodnotil jako velice zdařilé. Na rozdíl od toho druhého.
Jeden z několika domů, kde český hudebník přechodně bydlel
Do Švédska už sám, potom znovu k oltáři a triumf s Prodanou nevěstou
Po zesnulé Kateřině musela zákonitě do jeho milostného života vstoupit žena další. Potřetí se do Göteborgu už vrátil pětatřicetiletý Smetana, toho času čerstvě a vášnivě zamilovaný do devatenáctileté Barbory neboli Betty, která pocházela z okruhu rodiny ženy jeho bratra. Tu si vzal v roce 1860, ale už to nebylo ono, do smrti nezapomínal na milovanou Kateřinu, rozenou Kolářovou. Samozřejmě měl rád i Bettynu, v začátku jejich vztahu určitě, jenomže ta se po narození dvou společných dcer uzavřela do sebe a manželské štěstí se jim oběma stále více a více vzdalovalo.
I na severu Evropy prožíval, snad v důsledku ochlazení vztahů se svou druhou ženou, nemanželské románky. Obzvláště se spekuluje o jeho diskrétním přátelství s půvabnou slečnou Fröjdou Beneckovou, s níž se seznámil už první rok ve Švédsku. Na první pohled vypadal spokojeně. Nechyběly peníze, chuť do plnohodnotného života ani popularita. Chybělo jediné, a to Smetana věděl až příliš dobře: opravdovým českým skladatelem se může stát jen v českém prostředí a mezi svými lidmi. Tak to prostě matička příroda zařídila. Výběr nakonec nebyl tak složitý - loučení se severem a rychle zpět do Prahy.
Už jako slavný, národem milovaný autor a úspěchy ověnčený skladatel, se Smetana dočkal svého vrcholného operního díla. První varianty Prodané nevěsty se hrály v jiné podobě, než jsme tomu zvyklí dnes, více připomínaly operety s mluvenou prózou. S námětem děje přišel autor tohoto libreta, stejně tak jako textu vůbec první Smetanovy opery Braniboři v Čechách, Karel Sabina. Námět vymyslel, ale jak operu výstižně nazvat, to už nevěděl. Zajímavě originální název se zrodil až v hlavě samotného Smetany. Po známé aféře s donášením zpráv o kulturních špičkách rakouské policii, objevovalo se jméno libretisty při každém uvedení typicky české opery jen s iniciálami K.S. Pikantní je, že dílo oslavující Čechy a češství jako takové, zkomponoval skladatel, který se psát česky ani pořádně nenaučil, dopouštěl se gramatických chyb a jeho časté germanismy dávaly tušit, který z obou jazyků mu je pro písemný projev neporovnatelně bližší.
I takový byl Čech Bedřich Smetana, po narození v Litomyšli pokřtěný Fridrich. Český skladatel tělem i duší, ale používající v písemném projevu spíše němčinu….
Památník před Muzeem Bedřicha Smetany na vltavském břehu
Zdroje:
HOLZKNECHT Václav. Bedřich Smetana: Život a dílo. 1 / 2. vyd. Praha: Panton, 1979 / 1984
KOSATÍK Pavel. Bedřich Smetana – Životopis. Universum, 2024
